Neodmyslitelně patří k dnešní staré Hostivaři. I když mě napadá jiná profese, říkejme mu třeba správce místního hřbitova. Velký chlap ... pan Malínek. Často se zastavím a chvíli si povídáme. O čemkoliv. Máme o čem. Svými názory si nejdeme na nervy. Vzácnost? Respektujeme se.

Začal popisovat dnešní příběh.

Na jinak rušné křižovatce poblíž hřbitova náhle prudce zastavilo auto. Otevřeli se dveře a z auta vyskočil dvou až tříletý salašnický pes. Jeho šťastné očekávání se změnilo v beznaděj a zděšení. Za psem se dveře rychle zavřely a řidič šlápl na plyn. Ujížděl směrem na Jižní Město. Pes chvíli zmateně pobíhal sem a tam, až po chvíli zaběhl do jedné z postranních ulic.

Svědek události hned volal Městskou policii. Ta po návratu z obhlídky hostivařských uliček konstatovala, že psa zatím nenašla. Snad vám třeba zítra budu moci napsat příjemnější zprávu.

„Takové bych v lese přivázal ostnatým drátem ke stromu a nechal bych jim tam misku s vodou tak, aby na ni nemohli dosáhnout,“ dopověděl své zážitky.

Souhlasím a zvedám ruku pro. A je mi jedno, jestli tajně nebo veřejně.

V pátek nás čeká druhá volba. Naši furianti budou opět v akci. Národ sobě.

(2008)