Na špičce jazyka se mu udělala nějaká ošklivost, kterou bylo nutno operativně odstranit. Dostavili jsme se proto ve smluvený čas na veterinární kliniku. S Beringem jsme vešli do ordinace a pomalu došli k velké váze, na kterou se pejsek posadil. Po zvážení dostal „náladovku“ a my se vrátili na chvíli zpět do čekárny.

Když nastal čas a paní doktorka pro nás přišla, odvedli jsme Beringa do ordinace k chystanému zákroku. Zastavil se ve dveřích a rozhlídnul se. Na naše rady a posunky, že se má přesunout k operačnímu stolu, nereagoval. Najednou se rozhodl. Doploužil se k váze, opatrně na ni vylezl, posadil se a čekal. Pamatoval si, co se v té místnosti má udělat. Hlava mu pomalu klesala, usínal.

I po operaci zůstal pejskův jazyk na špičce rozeklaný.

V Sadské jsme byli na podzimních závodech. Startovali jsme s Baarou v bikejöringu. Jeli jsme po široké písčité cestě, když tu v plné rychlosti jsem se ocitl na zemi. Uvědomil jsem si, že Bára náhle zahnula na vedlejší cestu a podběhla pod „mlíkem“, které vyznačovalo trať. Po chvíli se i s drkotajícím kolem zastavila. Vrátili jsme se na trať a pokračovali v závodě původním směrem.

Co se vlastně přihodilo? Ve chvíli, kdy jsme projížděli místem, kde jsme na loňských závodech odbočovali, si na to fenka vzpomněla a odbočila. Vůbec jí nezajímalo značení tratě. Běžela, kudy to znala.

Od té doby jsem předvídal a dával si na podobné situace pozor.