Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

Zhodnocení I. přeborů Klubu chovatelů ČHP

v Dog mushing

 

 

Ve dnech 16. a 17. 3. 85 v Peci pod Sněžkou proběhly první otevřené přebory tažných psů pořádané Klubem chovatelů ČHP.

Soutěžilo se ve třech disciplínách:

V sobotu 16. 3. 85: ráno - lyžař a pes, odpoledne - v tahu na 30 m.

V neděli 17. 3. 85: ráno - závod psích spřežení.

 

Propozice byly uveřejněny ve 2. čísle klubového Zpravodaje. Tyto první přebory byly očekávány se zájmem a rozpaky právě proto, že se jednalo o přebory první, a hlavně ve sportovním odvětví u nás dosud neznámém. K závodům bylo přihlášeno téměř 30 psů s psovody. Na trať však vyjelo v sobotu ráno jen 16 závodníků se psy + jeden výkonný lyžař mimo soutěž a pro srovnání. Na startu pod chatou Mír se krom 13 ČHP sešli i 3 aljaští malamuti, jejichž přítomnost měla konečně vnést trochu světla do neustálých dohadů ohledně výkonu ČHP v porovnání s otužilými tažnými plemeny, importovanými do ČSSR. Velká škoda, že na poslední chvíli odřekl účast Ivan Síbrt z klubu severských plemen - Praha, který přihlásil k závodům 5 husky.

 

Trasa obou rychlostních disciplín byla shodná a měřila 13 km v těžkém terénu a se značným převýšením. Cíl byl u Kolínské boudy.

 

Přes to, že z výše uvedených důvodů nebyla v komunikačních prostředcích předem zpráva a celý podnik byl veden ve vší skromnosti, u cíle čekal zástup diváků.

 

Podle mého názoru se nejhodnotnější disciplínou dle výkonu stal závod první, kde lyžař se psem tvořil lanem spoutaný tandem, jehož souhra a fyzická kondice se staly rozhodujícím faktorem v boji o umístění. Zde bylo patrné, že toto pojetí je nejschůdnější, na rozdíl od závodu smeček.

 

Tato druhá disciplína je vrcholem náročnosti, kde složitý výcvik leadra musí být sklouben se sehraností a nasazením ostatních psů ve smečce, ovládaných autoritou psovoda. Vzhledem k tomu, že smečku tvoří rozdílní psi (feny) různých majitelů, sjetí teamů je prubířským kamenem nadprůměrného mushera. V tomto prvním ročníku, v závodě dog teamů, byla prvořadým momentem úspěchu fyzická kondice psovoda. Čím častěji a rychleji běžel v kopci vedle saní, tím blíže byl k dobrému umístění. Může se zdát, že proto jen atleti za madlem saní mohou být úspěšní. Byla by škoda, kdyby tento názor přetrvával v mysli nadšenců tohoto krásného sportu. Se vší vážností podotýkám, že se nemůže sebezdatnější sportovec, bořící se sněhem, měřit s dobře sjetou smečkou, vedenou kvalitním leadrem, táhnoucí lehké saně. V tomto případě psovod za celý závod opouští saně jen při vyrovnání kolize. Na druhé straně byly hodné obdivu saně, vyráběné z nedostatkových materiálů svépomocí nadšenců z oblastních skupin doslova na koleně. Takové saně např. kluků z Kamenice n. L., to byl výtvor profesionální úrovně (dtto z Dačic, ale již poničené, s prasklým nárazníkem, který spolu s madlem nebyl zhotoven z vhodného materiálu). Myslím, že tato skupina, utvořená a pracující jen doslova pár měsíců, více jak překvapila nejen nadšením, ale i kvalitními výkony.

 

Zvláštní pozornost je třeba věnovat poslední disciplíně - tah na 30 m. Ta byla v I. ročníku jak od závodníků, tak od pořadatelů podceněna, což mělo dopad na výkon a soustředění jednotlivých psů. Bylo evidentní, že psi k tomuto výkonu nebyli speciálně trénováni a nedokázali, až na výjimky (Gan, Akay), své úsilí usměrnit do několikaminutového vypětí. Svoji negativní úlohu sehrála i skutečnost, že byla vyznačena jen třicetimetrová upravená dráha pro soutěž, a ne ještě v distancí hrazení pro diváky, s velkým prostorem pro nastupující psy u startu a v cíli. V průběhu závodu v tahu dav diváků rychle rostl, natlačil se až k trati a pro soutěžící psy nechal jen 2 m širokou hlučící ulici. Nervozita a rozptýlenost psů si vyžádala jistě svoji daň. Ukázalo se ale také, že z fyzicky zdatných jedinců psovodi nedokázali dostat výkon úměrný jejich předpokladům. Bezpečná poslušnost a ovladatelnost je základ úspěchů, a to nejen v tahu, ale i v ostatních disciplínách!

 

První přebory tažných psů v ČSSR jsou již minulostí. Přesto, že se konaly v Krkonoších, a ještě v době jarních prázdnin, kdy ubytování závodníků činilo nemalé potíže, možno je hodnotit kladně. Přinesly možnost srovnání, ukázaly cestu pro sportovní akce příští a dozajista rozšíří řady zájemců o toto nové sportovní odvětví v ČSSR.

 

Na závěr tohoto hodnocení však důrazně upozorňuji!

Závody v dog mushing se vymykají z běžné praxe činnosti chovatelů, a i když se jasně jedná o sport, nemá zastoupení ani na ČSTV. Své sportovní akce podnikáme a budeme podnikat v horách, to znamená především v CHKO a Národních parcích. Protože jde o akce hromadného charakteru, výnos MK ČSR č.j. 5954/75 nařizuje žádat o výjimku ze zákona o ochraně přírody č. 40/1956 Sb., což je záležitost více jak zdlouhavá. Využíváme proto známostí a pochopení pracovníků oblastních správ a nelze je zklamat! Nedodržování jejich pokynů a vstupního řádu znamená konec naší činnosti! Nechci ani pomyslet, kdyby došlo k pokousání psem! Žádám proto všechny psovody, aby se dle toho chovali, neb v jejich rukou je životnost tohoto nového sportu v ČSSR.

 

 

Vyhotovil dne 21. 3. 85

Petr Hanzlík

Spřežení č. 3, květen 1985