Jdi na obsah Jdi na menu
 


23. 7. 2018

 

 

foto6.jpg

 

Poslední závod v roce 2017 jsem běžela v Northeimu v Německu

v hodně těžkých podmínkách a jako druhý maratón ve dvou dnech.

Byl to můj 32. maratón v tomto roce, který znamenal nový český rekord

v nejvyšším počtu uběhnutých maratónů za rok v kategorii žen.

 

 

 

To běžci dlouhých tratí ví,

že platí pořadí v cíli jen

 

Jméno a příjmení?

Eliška Anna Kubičková

 

Věk? 51

 

Znamení? Střelec

 

Rozměry? Radši neříkám

 

Vztah? Nic

 

Rodina? Matka a bratr

 

Rezidence? Praha

 

Zaměstnání, povolání?

Strojní a elektrotechnická inženýrka, designérka, výtvarnice,

aktuálně pracuji jako technický pracovník ve zkušebnictví

 

Web?

Ve výstavbě

staré webové stránky

 

Facebook?

Eliška Anna Kubíčková

Eliška Anna Kubíčková - designer and photographer

 

Sponzoři? Nic

 

 

Máš trenéra?

Měla jsem asi 10 trenérů a trenérek. Poslední byl Miloš Škorpil v PIM RC, nejdéle jsem spolupracovala s manžely Kervitcerovými.

 

Klub?

SC Marathon Plzeň od roku 2015. První oddíl byl Bohemians ČKD Praha.

 

Jaký běžecký arzenál používáš?

Nemám speciální oblíbené značky. Vybírám si podle toho, co zrovna potřebuji.

 

Kdy jsi začala s pravidelným běháním? V únoru 1982.

 

Tvé začátky v běžeckém sportu?

Jsem rozená běžkyně, chtěla jsem běhat už od první třídy. Dostala jsem se k atletice potom, co jsem v roce 1981 vyhrála dva diplomy na školních závodech v atletice a branném víceboji. V učilišti ČKD Praha jsem reprezentovala na mezirezortních závodech. Na doporučení trenérky volejbalu jsem začala sama běhat za domem kolečka v zimě 1982. Asi po půl roce jsem nakroužila 8 km. V září 1982 jsem se přihlásila do oddílu Bohemians v Praze na Vinohradech.

 

Předchozí sportovní kariéra?

Dělám atletiku od 15 let, měla jsem 2. výkonnostní třídu mládeže a 3. výkonnostní třídu dospělých na 800 m. Osobní rekord z roku 1985 mám 2:39,5. V mládí jsem hrála volejbal, stolní tenis, jezdila na koni. Dobře jsem střílela, měla jsem úspěchy v branném víceboji. Hrála jsem taky jeden rok futsalovou ligu. S rodinou jsme pěstovali pěší turistiku.

 

Současné další sportovní aktivity?

V současně době kromě běhání chodím plavat, cvičím a posiluju. Hodně chodím pěšky, trénuju někdy chůzi, v níž jsem i závodila.

 

 

Největší sportovní úspěchy? V atletice.

 

Největší úspěchy v běžeckých závodech?

Bronzová medaile na MČR v etapovém ultramaratónu v Lomnici u Tišnova (2017), stříbrná medaile v kategorii na MČR v silničním běhu Běchovice – Praha (2013), bronzová medaile v soutěži družstev na ME veteránů v silničním běhu v Úpici (2013). Mám další medaile z MČR veteránů v maratónu, na dráze a v hale. Za velký úspěch považuji dosažení 100 maratónů v květnu 2018 jako třetí žena závodící v ČR.

 

Největší sportovní zážitek?

Běh na 100 km. Bylo to něco jiného než všechny ostatní závody na kratší tratě.

 

Pamatuješ se na své úplně první vítězství?

V 1. třídě jsem byla nejrychlejší z děvčat v běhu na 50 m. V době, kdy jsem běhala závodně, jsem vyhrála 1. místo v Májovém běhu Vítkovem v roce 1986.

 

Tvůj nejtěžší závod?

Nejspíš první maratón 12. února 2005 v Ostravě. Padal mokrý sníh, běželo se na sněhu, ledu a zmrzlé břečce. Na 15. km jsem se zranila, velmi mě bolela noha, posledních 12 km jsem musela jít. Byla jsem strašně promrzlá, nemohla jsem se ani podívat na hodinky. Dokončila jsem v čase 6:08 a dostala jsem medaili a dort.

 

Tvůj sportovní vzor?

Eliška Junková, Jarmila Kratochvilová, Rosa Mota, Sebastian Coe, Said Aouita, Emil Zátopek.

 

 

Nejlepší osobní dosažené výkony?

800 m     2:39,5

1000 m     3:25

1500 m     5:32

3000 m     13:42

5000 m     22:36

10000 m     45:47

15000 m     1:13

20000 m     1:52

půlmaratón     1:54

25 km     2:09

hodinovka     12608 m

maratón     3:45:06

100 km     12:03

24 h     125,3 km

 

 

Proč se věnuješ právě běhání?

Pro mě je to nejpřirozenější sport. Můžu trénovat kdykoliv, v každém počasí. Je dost závodů, není třeba se vázat na družstvo a soutěž. Raději ale říkám, že dělám atletiku, ostatně první diplom mám ze skoku do dálky. Trénovala jsem třeba i vrhy, závodila v chůzi. Dodnes běhám ráda na dráze.

 

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat? Dokud to půjde.

 

Co se ti na něm líbí či nelíbí?

Změna. Protože lze běhat na velmi rozmanitých místech, člověk získává nové zážitky a zkušenosti. Taky je rychlejší než turistika, dá se poznat víc míst. Nelíbí se mi někdy prostředí a lidi, kteří nesnáší běžce.

 

Tvé nejoblíbenější závody?

Všechny, na které se vracím. Když se mi nějaký závod nelíbí, už na něj znovu nejdu.

 

Jak často a jak moc trénuješ?

Poslední dobou málo z nedostatku času. Snažím se alespoň o nějaký pohyb každý den. Chodím pěšky 2 km místo čekání na autobus, vycházím schody místo použití výtahu a podobně.

 

Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Nejraději mám fartlek v terénu. Nerada běhám po městě a na silnici s provozem. V Praze se však takovému nepopulárnímu tréninku většinou nevyhneme.

 

 

Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?

Člověk potřebuje mít nějaké cíle a po jejich dosažení hledá nové výzvy.

 

Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Ani ne. Nemám dobrý pocit, když nejsem dostatečně připravená. Snažím se využít zkušenosti a zvolit vhodnou taktiku.

 

Máš předzávodní rituál? Ne.

 

Něco z tajů tvé přípravy?

Zatím jsem na žádný speciální trik nepřišla. Kdyby se mi to povedlo, měla bych lepší výsledky.

 

Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Jsem příliš realista na to, abych se na něco těšila. Po závodě mě potěší, když je zajištěný vhodný oběd, třeba těstoviny, protože zvlášť na cestách je někdy problém doplnit energii. (Myslím maratón a delší závody).

 

 

Tvůj zdravotní stav? Normální vzhledem k věku.

 

Dopuješ? Ne.

 

Tvůj nejbližší velký závod? Samé běžné závody.

 

Tvé cíle do budoucna?

Pokud jde o sportovní, rada bych vyzkoušela nové závody, které ještě neznám. Jinak je pro mě aktuálně největší výzva najít dost času na práci, trénink a další zájmy.

 

Tvůj největší sportovní sen?

Většinou jsem si je už splnila. V mládí to bylo uběhnout maratón, potom 100 maratónů, 100 km.

 

Tvé další koníčky?

Umělecká výtvarná a literární tvorba (vedu literární skupinu v Mense), astronomie a popularizace vědy, kultura, sběratelství, fotografování, studium jazyků.

 

Co jíš a piješ nejraději?

Jím vegetariánsky, ale nikoliv oficiální „zdravou stravu“, což je pojem, který nesnáším.

 

Kdy jsi byla nejvíc nervózní?

Před maturitou. Bála jsem se, že nebudu mít vše za jedna, což by bylo zklamání nejen pro mě, ale i pro učitele a spolužáky. Ale dopadlo to dobře.

 

Co nesnášíš? Nedodržování daného slova, nadřazenost, faleš.

 

Kdo (co) tě nejvíc zlobí?

Záškodníci jako jsou ti, kteří odstraňují a ničí značení závodních a tréninkových tratí. Závistiví lidé, kteří sami nic nedokázali a úspěšnějším hází klacky pod nohy, někdy i doslova, jindy skrytě, třeba tím, že pomlouvají a zpochybňují schopnosti druhých.

 

Kdy v životě jsi musela nejvíce „zabrat“?

Skoro pořád od ukončení základní školy. Od šestnácti let jsem pracovala v průmyslu, dělala závodně sport, studovala při zaměstnání střední školu a tři jazyky mimo školní výuku. Náročné bylo i studium na ČVUT, kdy jsem 6 let prakticky vůbec nezávodila, trénovala jsem před pátou ráno nebo po osmé večer.

 

Jak by měl vypadat tvůj ideální partner?

Ve svém věku už žádného partnera nehledám.

 

Tvé motto?

To běžci dlouhých tratí ví, že platí pořadí v cíli jen. (Z písně skupiny Plavci - Rangers).

 

Pár slov na závěr?

Člověk by se neměl nikdy vzdávat. Ani při závodě ani v životě.

 

 

Eliška Anna Kubičková

23. července 2018