Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. 9. 2018

 

 

22791625_1605680836157554_6515460588510148482_o.jpg

 

 

Zastavte se na pár slov až mě potkáte

 

 

Jméno a příjmení?  Jan Hladký

 

Přezdívka (jak ti říkají)?

Různě, nikdy se nic nezažilo, takže Honzo, Jendo, Hej ty smiley

 

Věk?  31

 

Znamení?  Střelec (ortodoxní)

 

Rozměry?

Jsem kompaktní kapesní sportovec už od osmnácti.

178 cm výška, 65 kg váha…

 

Vztah?  Ženatý

 

Rodina?  Manželka a syn na cestě

 

Rezidence?  Trhové Sviny (Novohradské hory)

 

Zaměstnání, povolání?  Výrobní analytik (čísla, grafy)

 

Web?  Mush Master

 

Facebook?  Honza Hladký

 

Sponzoři?  Adventure Menu

 

Klub?  Musher klub JCC (64)

 

 

17492933_1388504581208515_7874782828649368111_o.jpg

 

 

Jaké vybavení používáš?

Funkčnost je důležitá, takže něco od Nonstopu a něco od Manmatu. Kolobku mám Doxtorku…

 

Kde trénuješ?  V okolí Trhových Svinů a občas v okolí Českých Budějovic.

 

Disciplíny, kategorie?  CC, SC1, do budoucna plánuji BKJ a možná i SC2.

 

Počet a plemena psů?  V současné době už jen tři. Bígla, Pointra a ESP.

 

Jména a věk psů?  Sheldon 7 let, Leyla 4,5 roku, Olly 2,2 roku.

 

Jak a čím krmíš své psy?

Pouze a jenom masem. K tomu vybrané přípravky a doplňky, ale žádná alchymie.

 

Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?  Před začátkem roku 2012.

 

Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)?

Vše se seběhlo tak nějak nenásilně samo. Byl jsem tehdy na jednom sportovním víkendu se psy a tehdy se svou přítelkyní, dnes už manželkou. S bíglem Messim jsem si tam na zkoušku zaběhl nějaký canicross a už to bylo. Pak už jsem se vezl…

 

Předchozí sportovní kariéra?  Atletika, 400 a 800 m.

 

Současné další sportovní aktivity?

Běhám bez psa a amatérsky trénuji na kole, jak silnici, tak MTB, to je ale jen pro zábavu. smiley

 

Největší sportovní úspěchy?

Po zákazu běhání od ortopeda stále aktivně a bezbolestně běhám. smiley

 

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

Tohle je zrádná otázka. Já vlastně nijak nerozlišuju a doteď nejsem s ničím úplně spokojenej. Asi nejtěžší pro mě bylo druhé místo na mistrovství Slovenské republiky na koloběžce s jedním psem. Tam jsem si dokázal po závodu říct, že to šlo hezky.

 

Největší sportovní zážitek?

Pro mě je největší sportovní zážitek pokaždé, když vidím českou mushingovou elitu startovat na velkém závodu. Je to opravdu hezká podívaná.

 

Pamatuješ se na své úplně první vítězství?

Bohužel už ani ne. V mushingu to rozhodně bylo s jedním z bíglích kluků. Kdy a kde k tomu došlo už ani nevím…

 

Tvůj nejtěžší závod?  MSR 2017 v Mošovcích.

 

Tvůj sportovní vzor?

Nikdy jsem nefungoval na bázi sportovních vzorů. Takže vlastně nikdo.

 

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Je to neuvěřitelná kombinace, aby člověk prorazil v tomto sportu, tak musí umět trénovat sám sebe a do toho výborně pracovat se psem. Propadl jsem tomu díky absolutní podpoře manželky.

 

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?

Rozhodně dokud budu žít a vnímat. smiley

 

Co se ti na něm líbí či nelíbí?

Líbí se mi ta atmosféra a spolupráce člověk x pes. Nelíbí se mi, že si se současným rozmachem vykládá každý tento sport po svém a různé vznikající mutace ničí jeho přirozenou podobu.

 

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Dává mi přátele, adrenalin, krásný vztah se psy, štěstí a radost. Bere mi čas a peníze. laugh

 

Tvé nejoblíbenější závody?

Další těžká otázka. Každý v sezóně směřuje k nějaké té své srdcovce, ale v tomhle jsem absolutní cynik. Líbí se mi Saďák od Sokolů a pak samozřejmě náš Jihočeský canicross. Stejně tak se mi líbí mnoho dalších závodů.

 

Tvůj nejbližší velký závod?  Momentálně nemám cíl. Možná MČR sprint OFFSNOW.

 

Za co bys dal palec dolů českému mushingu?

Proaktivita v tahu na branku. smiley  Trend je brutální nárůst zájmu veřejnosti. Český mushing, ale nereaguje tak pružně a veškerý BOOM se tedy odehrává v neoficiálních sférách na místních, malých závůdcích pořádaných lidmi, kteří často ani nevědí, že nějaký mushingový svaz existuje. Pravidla si každý vykládá po svém a místo rozšiřování členských základen existujících musherských klubů se nováčci sdružují do nově vznikajících spolků bez vazby na svaz a oficiální struktury.

 

Jak často a jak moc trénuješ?

Sebe i psy připravuji prakticky celý rok. Psi mají hlavní tréninkovou sezónu od konce léta do zimy. Ve zbytku roku se trénují ostatní doplňkové aktivity. Když jde do tuhého tak se trénuje 5x týdně.

 

Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Nijak nerozděluji dle oblíbenosti. Beru to jako rutinu, která prostě musí být. Naučil jsem se to mít rád ať jde o cokoliv. Je důležité vidět ten smysl tréninku a nosit ho v hlavě.

 

Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál, zlepšovat se…?

S nedávnými problémy jsem motivaci dost ztrácel. Obvykle ji hledám v hlavě. Dost mi pomáhají přátelé a žena. Často jsem spíš vnímán jako teoretik, a proto je asi ta nejsilnější motivace převádět teorii v praxi. smiley

 

Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Myslel jsem si, že ne, ale ano. Ačkoliv se snažím působit klidně a vyrovnaně, tak můj pes velmi dobře ví, co se uvnitř mé hlavy odehrává. smiley

 

Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?

Ne, snad jen snídaně… Ta prostě musí být!! smiley

 

Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Těším se, že bude vše v pohodě bez pádu a konfliktu a na pořádnej dlabanec v nějaké fajn restauraci.

 

S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?

laugh  Je to určitě naše BOYZBAND z klubu. Kdo nás nezná, tak si musí myslet, že jsme zdrhli z nějakého ústavu.

 

Něco z tajů tvé přípravy?

Ničím se netajím. Vše píšu na svém blogu. Skrývání „know how“ dle mého není taktika, ale brzdění rozvoje sportu. Kdo se zeptá, tomu to řeknu. smiley

 

Tvůj zdravotní stav?

Krom chronického zánětu horních cest dýchacích, který jsem si uhnal na MČR v canicrossu 2015, je vše v pořádku.

 

Dopuješ?  Kafe…

 

Tvé cíle na nadcházející sezónu?

Nemám, snad jen aby moje dospívající ESP získalo ztracenou důvěru a mohli jsme bez starostí vymetat závody na koloběžce. smiley

 

Tvé cíle do budoucna?  O těch nemluvím… Mám je v hlavě.

 

Tvůj největší sportovní sen?  Moje cíle v hlavě.

 

Jak vypadá typický den v tvém životě?

Je to více stále se opakujících dnů. Den kdy se trénuje, den, kdy se odpočívá a občas i den s přáteli. Obvykle vstávám kolem páté ráno a mažu trénovat psy.

 

Tvé další koníčky?  Historie a dějiny druhé světové války.

 

Co jíš a piješ nejraději?  Jídlo a pití. laugh  Řízek a kávu.

 

Jaký jsi?

Sebereflaxe je prý základem úspěchu. Jsem ten typ člověka, co si myslí, že má vždy pravdu a musí být po jeho. Uznávám autority, o kterých jsem přesvědčen, že vědí, o čem mluví. Jsem dost neústupný a často hledám řešení v alternativních postupech. Nemám rád MAINSTREAM.

 

Jaké máš zlozvyky?

Často se opakuji a občas si rád posedím na pivku s přáteli.

 

Kdy jsi byl nejvíc nervózní?  Teď před příchodem potomka.

 

Co nesnášíš?  Nulovou sebereflexi a hloupost.

 

Kdo (co) tě nejvíc zlobí?  Lidi!

 

Jaké máš pocity?

Z čeho?? laugh  Obvykle stále přemýšlím nad tím, co aktuálně řeším. Takže pocit radosti střídá beznaděj.

 

Co si přeješ?

Chci důchod prožít na saních nebo káře za šestihlavou smečkou evropáků.

 

Co ti udělá největší radost?  Výborná káva.

 

Kdy v životě jsi musel nejvíce „zabrat“?  Na MSR 2017. Fakt to bolelo…

 

Jak by měl vypadat tvůj ideální partner?  Už vypadá… Je to má žena. smiley

 

Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?  Neměnil bych…

 

Na co se nejvíc těšíš? Sportovně anebo i jinak.

Na syna a na jeho první mushingové krůčky.

 

Na jaké filmy se díváš nejraději?

Manželka tvrdí, že mám zvrácený vkus. Nejraději mám postapokalyptické scénáře.

 

U čeho si nejvíce odpočineš?  U kávy…

 

Co si rád broukáš?  Nic konkrétního.

 

Tvé motto?  Vše je možné.

 

Máš nějaký příběh z natáčení?

Hele asi nejsilnější příběh je ze závodu. Byl to Stochov 2017 a tehdy jsem jel koloběžku s mladou fenkou Olly. První den jsem 2x spadl, ale skutečně ošklivě. Při prvním pádu jsem si nepříjemně zlikvidoval rameno, ale nával adrenalinu mi nijak nedovolil cítit bolest. Do toho jsem úplně obrátil řídítka, takže jsem je musel rovnat. Když jsem se znovu rozjel, tak při stoupání do kopce jsem najednou přeletěl řídítka a dopadl jsem přímo na hlavu vedle svého psa. Na kraji cesty byla díra pod listím a moje přední kolo se v ní zastavilo. Když jsem se zvedl, tak jsem ve vzniklé dezorientaci vyrazil znovu vpřed, ale v protisměru. Na to mě upozornila jiná závodnice. I přes tohle jsem do cíle dorazil. Druhý den mě všechno hodně bolelo. Zejména to rameno bylo limitovaný v hybnosti. Proto jsem si dal sakra bacha a jel jsem na jistotu. Stačilo to na třetí místo v kategorii, což bylo asi nejvtipnější. smiley

 

Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?

Doporučuji se bez ohledu na ambice hlásit do existujících musher klubů. Jezdit na závody, kde je hodně zkušených borců a učit se od nich.

 

Pár slov na závěr?

Ačkoliv vypadám jako zlý a nafoukaný člověk, tak jsem přátelský a rád se bavím. Zastavte se na pár slov až mě potkáte. smiley

 

 

Jan Hladký

10. září 2018

 

 

 

30168036_1769973589728277_912369039196014994_o.jpg

 

 

Silný vztah se psem je základem canicrossu  (2014)