Jdi na obsah Jdi na menu
 


3. 11. 2011

 

 

lmul.jpg

 
 

Je lepší zapálit malou svíčku,

než-li v nečinnosti proklínati temnotu...

 
 
Jméno a příjmení?  Jana Lovette Henychová
 
Přezdívka (jak ti říkají)?  Jana H.
 
Věk?  Za pár dní 40
 
Znamení?  Střelec
 
Rodina?
Můj drahý manžel Rodney,
všichni naši psi a naše statečná kočka
 
Rezidence?  Horní Maxov, Jizerské Hory
 
Zaměstnání, povolání?
Velkomajitelka psů a Husky školy- Huskies.cz
 
 
 
Facebook?  Jana Henychová
 
 
 
Sponzoři?
Sami sobě hlavním sponzorem a dále pak: Norskamoda.cz, Manmat, Zodiak equipment, Mikenopa.
 
Klub? MC Metuje.
 
Jaké vybavení používáš?
Oblečení Devold a Bergans, postroje Manmat, saně od Františka Chlaně.
 
Kde trénuješ?
V Jizerských horách - v utajených lokalitách, aby nás žádní lyžaři nenašli.
 
Disciplíny, kategorie? Čím delší- tím lepší, LONG distance.
 
 
Počet a plemeno psů? 24 SH.
 
Jména a věk psů? Jovka 14, Anička 11, Eliška 11, Heidi 12, Drak 11, Tessy 11, Bára 8, Běta 8, Becky 8, Buster 8, Karel 6, Káča 6, Kiomah 6, Dustin 5, Danny 5, Daril 5, Derik 5, Donna 5, Vilda 5, Arnuk 6, Arnhild 2, Gabča 6 měsíců, Gréta 6 měsíců a Gracie 6 měsíců.
 
Jak a čím krmíš své psy?
Naše strava je založena především na mase, které pravidelně v týdnu dovážím, a dorovnáváme krmné dávky granulemi.
 
 
Kdy jsi začala se sportem psích spřežení? Tvé začátky ve sportu psích spřežení (kdo tě ke sportu psích spřežení přivedl, co tě motivovalo)? Předchozí sportovní kariéra?
Obrovským zlomem v mém životě bylo pro mne objevení knížek Jacka Londona. Do jeho knih jsem se zamilovala a od té doby jsem začala sbírat vše o vlcích. Vždy jsme doma měli nějakého psa a já se ve třinácti pokoušela o výrobu mého prvního postroje pro psa. Návodem mi byl obrázek v časopise 100+1 o Susan Butcher a závodě Iditarod, psal se rok 1984. Ty výstřižky z časopisů mám schovány dodnes… Od sedmé třídy až po celou vysokou školu jsem lyžovala a sport utvořil můj život a uspořádal mé přátele kolem mne. Vždy mi vyhovovaly náročnější a delší disciplíny. Orienťák, triatlon, přespolní běhy… to jsou sporty, které ve Vás utužují vytrvalce na dlouhou trať, člověka který se moc nelituje a dokáže jít za svým cílem i když to už bolí.
 
Současné další sportovní aktivity? Já se kolem psů nalítám tolik, že už na nic jiného už ani není chuť… 
 
 
Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?
Úspěch je myslím to, že když pokaždé vyjedu se psy na trénink, tak pociťuji stále pocit radosti i po tolika letech…
 
Největší sportovní zážitek?
Účast na závodě Finnmarkslopet v Norsku. Startovat po boku největších světových borců a atmosféra závodu je naprosto neopakovatelná.
 
Tvůj nejtěžší závod?
Femundlopet 600 km, závod jsme vzdali po 410 km. Tam mi bylo zle a i psům a to rozhodnutí jsem musela udělat. Hodně to bolelo…
 
Tvůj sportovní vzor? Susan Butcher a můj přítel Gert Sandweg,
 
Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?
Tak když už mám tolik psů, tak mi ani nic jiného nezbývá…
 
Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?
Pokud budu mít psy… To znamená, že ještě hodně dlouho.
 
 
Tvé nejoblíbenější závody?
Podzimní závod v Červeném Kostelci, Šediváčkův long a Finnmarkslopet.
 
Tvůj nejbližší velký závod?
Zatím nic na obzoru. Pejskové stárnou a já potřebuji pořídit víc psích miminek, pak počkat asi 2 roky, no a pak zase někam vyrazíme do světa. Není kam spěchat. 
 
 
Jak často a jak moc trénuješ? Vlastně každý den, tu a tam den pauza.
 
Něco z tajů tvé přípravy?
Hooodně kilometrů a s těžkou károu. Je to fajn mít tým pod kontrolou a mít šanci kdykoliv zastavit.
 
Tvůj zdravotní stav? Kupodivu stále dobrý.
 
 
Tvé cíle na nadcházející sezónu?
S radostí zase po čase odjet Šediváčka. Dlouho jsem tam nebyla a o to víc se na něj těším.
 
Tvé cíle do budoucna?
Vybudovat nový tým haskounů, kteří by byli schopni zajet solidně v konkurenci alaskánů.
 
Tvůj největší sportovní sen?
Iditarod nebo Yukon Quest. Stále se budu snažit sehnat nějakého strategického sponzora a ten plán uskutečnit. Záleží dost na naší medializaci a tak na tom stále kapku pracuji. Nechce se mi házet flintu do žita…
 
... jasně a tady přichází i prostor pro mé motto:
„Je lepší zapálit malou svíčku, než-li v nečinnosti proklínati temnotu…“
 
 
Tvé další koníčky?
Kreslení na pc i na papír, fotografování, moje webové stránky, pletení a plstění, naše tábory pro děti.
 
Co nesnášíš? Internetové kafrálisty, kteří u počítače vědí všechno…
 
Přeješ si něco? Abychom na jaře měli hromadu štěňátek…
 
 
 
Máš nějaký příběh z natáčení?
 
 
Česká republika je díky své poloze, architektuře sloužící jako historické kulisy a také díky velkému množství lidí s filmovými specializacemi a řemeslnou zručností vyhledávanou lokalitou pro filmaře z celého světa a hlavně z Ameriky.
 
Nejvíce se mi do paměti zapsala jedna z našich prvních filmových zkušeností. Byla to reklama na bonbóny Halls.
Přijeli jsme tenkrát do Prahy před starou halu fabriky ČKD. Uvnitř byla vystavěna dekorace připomínající polární krajinu, celá zasněžená a v pozadí stálo iglů. Našim úkolem bylo zapřáhnout 12 psů a hrdina přijede přes ledovou plochu, serpentýnkami mezi ledovými krami z polystyrénu a zaparkuje před iglů.
Když zapřáhnete 12 psů, víte, jaký to je adrenalin a jakou má spřežení sílu. Sněhu bylo v hale jen slabý poprašek a sníh byl vlastně rozdrcený papír. Na balících se sněhem bylo napsáno „SNOW, made in USA“. Po odstartování spřežení tým prolítl halou i se zoufalým hercem a zabrzdila ho až zeď na druhé straně. Cestou vzalo za své pár papundeklových ker a odnesl to i dekorativní stojan se sušenými rybami, na který se psi vrhli a brzy dokázali rozpoznat, která ryba je pravá a která polystyrenová. Když jsme tedy došli k závěru, že psi budou muset jet přímo, přišlo pro nás další překvapení.
Filmaři totiž měli představu, že spřežení pojede ve sněhové vánici. K tomu účelu tu byly obrovské větráky a fukary, které začali proti nám fučet nahazovaný papírový sníh. Nastal problém. Psi prostě tu halu přeběhnout nechtěli, protože se báli. V tento moment skončili lídři svoji funkci a přišli na řadu zadáci, kteří nikdy ve svém dosavadním životě nedostali šanci se intelektuálně prosadit. Do čela spřežení se dostali psi, kteří nikdy nemusí o své práci moc přemýšlet, a vše šlo hladce. Psi statečně vyrazili přes ledovou pláň se zbytky ledových ker proti zuřící papírové bouři. … Záběr se opakoval asi 20x, než byli všichni spokojeni a vše se natočilo z různých úhlů pohledu a s různými objektivy. Přišel na řadu i detailní záběr mushera. Rozhodli jsme se šetřit psy, stejně nebyli v záběru a tak jsme milého herce i s kameramanem přes tu ledovou pláň táhli zase asi 20x, ale sami a na kolečkové káře. Můžu říci, že já osobně jsem ještě tři další dny smrkala papír. Jaké to bylo pro mne zklamání, když jsem viděla reklamu, kterou nakonec z toho sestříhali, tak záběr na mushera je ani ne jednu vteřinu a my kvůli ní běhali aspoň hodinu v papírové bouři.
 
Další natáčení už byla většinou venku. Největším bylo týdenní natáčení na Slovensku, v Popradu pod Vysokými Tatrami. Jednalo se o reklamu na Vodku v americké produkci. Vše se neslo jakoby v ruském duchu a dva borci zde jezdí v bugíně bez motoru tažené psím spřežením a putují od jednoho baru k druhému… Jednou se celý den natáčela jízda, jednou parkování před barem. Umí Vaši psi výt na povel? Umí si lehnout a spát na povel? Dokáží pózovat na gauči, když vedle nich někdo cizí něco vypráví? Naši psi to umí, ale je to fuška a vždy musíte přemýšlet jak to udělat, aby vše klaplo podle představ filmařů.
Filmování je skvělé pobavení a zpestření života se psy. Dostanete se zcela do jiného prostředí a setkáte se zajímavými lidmi, které byste normálně asi nikdy nepotkali. Když vidíte jednou, jak ta filmová magie vzniká, začnete se dívat i na filmy nebo reklamu jinak.
 
Já ráda sleduji filmy se psí tématikou. Objednávám filmy o psích spřeženích, jako večerní program pro naše hosty Husky školy. Pro lidi je zajímavé vidět něco ve filmu a pak si to samé mít šanci vyzkoušet sám na vlastní kůži. Máme různé filmy. Některé jsou natočené podle předlohy Jacka Londona, jako je Bílý Tesák nebo Volání divočiny. Máme i filmy z produkce Walta Disney, jako jsou Sněžní psi (Snow dogs), Železný Will (Iron Will) nebo Osm statečných (Eight below). Jak tak ty filmy sleduji s hosty stále dokolečka už je znám nazpaměť a mohu už sledovat detaily a zručnost filmařů. U filmů většinou naleznete i nějaké bonusy z natáčení a máte tedy i možnost vidět pozadí a práci filmařů. Zde je pár mých postřehů:
 
Takže pamatujte si, že v každém solidním filmu se psím spřežením se
alespoň jednou spřežení propadne pod led,
alespoň jednou spřežení spadne ze strmé skály,
a aspoň jednou hlavnímu hrdinovi ujede spřežení.
Je důležité, že i náš hrdina vždy ve filmu zvítězí a vše dobře dopadne.
 
Vždy když je spřežení v záběru, tak psi peláší pouze sprintovou rychlostí, které v reálu psi dosahují pouze po startu nebo při jízdě z opravdu prudkého kopce.
 
Pokud sledujete psy, kteří ve filmu nebo reklamě hrají, jedná se téměř vždy o sibiřské husky a pokud možno, tak modrooké. Toto je totiž pro širokou veřejnost představa toho pravého a nefalšovaného saňového psa.
 
 
 
Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?
 
 
Zaujal Vás MUSHING?
 
Chtěli byste se mu věnovat? Pořídit si jenom jednoho pejska a pak třeba později dalšího? Pamatujte si, že vždy pak už si budete pořizovat jenom jednoho psa, kterého zrovna velice nutně potřebujete do svého závodního týmu. Počet psů se zvyšuje velice rychle.
 
Najednou zjišťujete, že se starými přáteli si už nemáte o čem povídat, protože je nezajímá, jak vaši psi jsou úžasní, jakými granulemi krmíte... a vaše úvahy o tréninkovém plánu je taky nezajímají. Nalézáte si přátele nové, kteří mají stejného koníčka a máte si s nimi o čem povídat.
 
Postupně zjistíte, že Vás ani rodina nezve na rodinné oslavy, protože byste tam zase přitáhli ty své hrozné psy, co posledně rozhrabali trávník, pošlapaly kytky a zakousli sousedovi kočku…
 
Zjišťujete, že se mění Vaše priority. Zahrada už není tak upravená, jako byla dříve, pár chlupů po domě, nebo bytě se dají také přehlédnout.
Váš šatník se mění. Volíte oblečení, na kterém nejsou chlupy psů tolik vidět, protože kdo to má pořád čistit.
Najednou vidíte, že Vaše auto je nějak malé a stále byste potřebovali nějaké o trošku větší a silnější, abyste s ním v zimě všude vyjeli a nejlépe aby se v něm dalo i bydlet.
 
Stěžují si na Vás sousedi. Pořád se jim nezdá, že ti psi jsou nějak hluční ba i dokonce, že prý smrdí… Hmm, co takhle poohlédnout se po nějakém jiném bydlení, někde za městem, nejlépe někde na samotě, kde nikdo neotravuje.
 
Rozpadl se Vám vztah? Hmm, tak to nejste ani první ani poslední z těch lidí, co propadli této zálibě.
 
Že nemáte stále peníze? Jak byste mohli, když stále potřebujete pár nových obojků, postrojů, nové závodní saně, zaplatit startovné na závodech, zaplatit benzín do auta, koupit včas granule, poohlédnout se po nějakém řezníkovi, který by dal zbytky masa za odvoz. Co byste s těmi všemi penězi vůbec dělali, kdybyste je takto rozumně a včas neinvestovali? Pamatujte si, peníze jenom kazí charakter. Mohli byste propadnou jiným lákadlům, jako jsou automaty, alkohol, drogy… Můžete být vlastně rádi, že před tímto vším jste unikli…
 
Pokud toto vše poznáváte, tak jste na té správné lodi a už se vezete!!!
 
 
 
Jana Lovette Henychová 

3. listopadu 2011