Jdi na obsah Jdi na menu
 


27. 5. 2019

 

 

48424450_2526797144026895_5916491533854441472_n.jpg

 

 

Žít tak, jako by každý den byl poslední

 

 

Jméno a příjmení?  Ladislav Beran

 

Věk?  24

 

Vztah?  přítelkyně

 

Zaměstnání, povolání?

poštěstilo se mi a můj koníček se stal prací,

jsem psovod

 

Facebook?  Láďa Beran

 

Klub?  MC Český ráj

 

 

60793151_2798995356807071_3482827325794418688_n.jpg

 

 

Jaké vybavení používáš?

Co mi padne do oka a padne na pejsky. Mám Zero, Manmat i Nonstop a koloběžku Doxtor. Hodně rád zkouším nový věci. Myslím, že dost záleží na tom, abysme pejsek i já byli co nejmíň omezováni a nevznikaly zranění, oboum. Kombinuju dva postroje kvůli odírání a nasvalení.

 

Kde trénuješ?

Kdekoliv. V okolí mám supr tratě, ale jezdím i za dalšími závodníky. Společný trénink nejde nahradit.

 

Disciplíny?  Primárně canicross.

 

Počet a plemena psů?  3 pejsci - anglický pointr, belgický ovčák a alaskan.

 

Jména a věk psů?  Bea 5 let, Argo 2 roky, Attila rok a půl.

 

Čím krmíš své psy?  Kombinuju maso a granule.

 

Kdy jsi začal se sportem psích spřežení?

Poprvý jsem si psa na běh uvázal už v roce 2009. Ale poprvý jsme závodili až v roce 2013.

 

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

Už ani nevím čím mě tento sport zaujal. Cvičil jsem tátovi pointerku Jety, mamku mojí Bei, na myslivost. Byla neskutečně nabitá. Chodil jsem s ní po škole každý den dlouhý procházky, klidně několik hodin a začal koukat na dogtrekking. Hrozně jsem se chtěl zúčastnit nějakýho pochodu, ale ve čtrnácti jsem potřeboval souhlas rodičů a ten jsem nedostal, takže Smolíček. laugh

Začal jsem si kupovat časopis Pes přítel člověka, viděl i canicross a byl jsem lapen. Do tý doby jsem absolutně nesportoval, jsem z nesportovní rodiny. Ale Jetyna byla skvělá, dala našemu týmu srdíčko. A tak jsem běhal v sandálech, v doma ušitým postroji a prádelní šnůře po lese. laugh

To se změnilo v roce 2013, kdy si k nám pro štěně přijeli Pavel Pavlů s Veronikou Hložkovou, kteří chtěli pejska vyloženě na mushing. Promluvili k našim. Přes ně jsem sehnal první vybavení, domluvili jsme se na závodu a poprvé mi táta půjčil i psa. Pak jsme s Jetynou mohli běžet jednou závod na Horníku. A pak už přišla moje Bea. Pavlovi a Verče jsem za to neskutečně vděčný, takže moc děkuju.

 

Současné další sportovní aktivity?

Běhám hlavně s pejsky na volno. Mám rád i delší pochody a v zimě to nejde bez otužování v řece.

 

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

Třetí místo na MR canicross MID 2018, třetí místo na MS belgických ovčáků 2019.

 

Největší sportovní zážitek?

Těch je tolik. Mám rád soupeření na trati při běhu a adrenalin na koloběžce. Těžko říct co je nejlepší.

 

Tvůj nejtěžší závod?  Právě MR 2018.

 

Tvůj sportovní vzor?

Těch je. Od začátku jsem sledoval souboje Jirky Suchého, Dušana Erbse a Petra Fochlera. Je mi velkou ctí, že se s nimi dnes znám. Všichni jsou mými vzory. A asi jako pro každého českého běžce náš Emil Zátopek. Z mushingu jsem taky vždycky obdivoval Radka Havrdu.

 

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Pro mě je to dokonalý splynutí se psím parťákem. Oproti jiný sportovní kynologii mi přijde, že pes se do ničeho nenutí, nikam se nesměřuje, ale ze svojí přírodní podstaty oba děláme, co nás baví a táhneme za jeden provaz.

 

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?  Dokud mi to zdraví dovolí.

 

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Bere mi čas a peníze, ale dává mi ty skvělý lidi kolem sebe a zážitky.

 

Tvé nejoblíbenější závody?  Jednoznačně Ježdění na Valše.

 

Tvůj nejbližší velký závod?  Trophée des Montagnes.

 

Za co bys da palec dolů českému mushingu?

Mrzí mě, že občas vidím, že ambice jsou víc než starost o psa a etika na trati.

 

Jak často a jak moc trénuješ?

Podle ročního období, závodu, zdraví. Většinu tréninku si pejsci odběhají na volno.

 

Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Baví mě snad všechno, dlouhý běhy se psy na volno, canicross i koloběžka. Ale co fakt nemám rád je, když občas běhám čtyřstovky. To fakt nesnáším.

 

Kde hledáš motivaci anebo co tě žene pořád dál?

Ti psi. Když přijdu na zahradu a vidím, jak se těší, že vyrazíme ven, nejde jim to nedopřát.

 

Co předzávodní nervozita, týká se tě?  Hrozně moc.

 

Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?  Nemám.

 

Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Pivo, to je tutovka. laugh

 

S kým je na závodech největší zábava, kdo je největší srandista?

Duo Michalos, Tobiášek a Katzer. Bez nich nemůžou být dobrý závody.

 

Něco z tajů tvé přípravy?  Dělám jen co mě baví.

 

Tvůj zdravotní stav?  Nemůžu si stěžovat.

 

Dopuješ?  To pivo. heart

 

Tvé cíle na nadcházející sezónu?

Můj top letos je právě Montána, je to už dlouho můj sen. A pak si zaběhat bez zranění první podzimní sezonu s Attilou, na to se moc těším.

 

Tvé cíle do budoucna?  Nechávám se překvapit, moc neplánuju.

 

Tvůj největší sportovní sen?  Teď ta Montána.

 

Jak vypadá typický den v tvém životě?

Když nejsem v práci, tak ráno trénink se psy a pak se věnuju dalším. Včely, zahrádka, a samozřejmě i přítelkyni.

 

Která část dne je tvou oblíbenou?

Sem typický ranní ptáče, večer nedokážu dělat už nic moc pořádnýho.

 

Tvé další koníčky?

Pět let včelařím a sem nadšenej zahrádkář. Je to super kompenzace ke sportu.

 

Co jíš a piješ nejraději?

Všechno, kromě teda vodního melounu. Nikoho takovýho neznám. Ale já to fakt nedokážu polknout.

 

Jaké máš zlozvyky?  Musím pořád mít muziku. Nemusím ticho.

 

Dáváš si novoroční předsevzetí?  Nikdy.

 

Kdyby sis mohl vybrat, kde bys žil nejraději?

Miluju hory, to je takovej životní sen.

 

Na jaké filmy se díváš nejraději?  Horory, ty jsou top.

 

Tvé motto?  Žít tak, jako by každý den byl poslední.

 

Co bys poradil případným zájemcům o sport psích spřežení?

Bacha je to návykový. laugh

 

Pár slov na závěr?

Je mi hroznou ctí mít tenhle článek. Vždycky jsem si rubriku „Kdo je kdo v musherském sportu“ rád pročítal. Je neskutečný být vedle těch velkých jmen.

 

 

Ladislav Beran

27. května 2019