Jdi na obsah Jdi na menu
 


2. 9. 2019

 

 

db2.jpg

 

 

Ema miluje běhání

a myslí si o sobě, že je little ESP

 

 

Jméno a příjmení?

Michala Drahošová,

ano, jsem Michala bez E

 

Věk?

od podzimu se mi začne počítat

už čtvrtá dekáda

 

Znamení?

typická Váha

 

Rezidence?

Brandýs nad Labem - Stará Boleslav

 

Zaměstnání, povolání?

vystudovaný biolog,

teď spíš kancelářská krysa

a úředník ve vědeckém ústavu

 

Sponzoři?

moje peněženka

 

Klub?

zatím ne

 

Blog?

Strakatý deník

 

 

 

uhoi.jpg

 

 

Jaké vybavení používáš?

To, které nejlépe padne psovi, takže postroje dříve Non-stop Dogwear, Zero DC, momentálně Eurohusky. Pro sebe Non-stop Dogwear.

 

Kde trénuješ?

V Polabské nížině, v lesích, kde rád trénoval i Emil Zátopek.

 

Disciplíny?

Canicross, v zimě skijöring, nově nás začaly hodně bavit triatlony a tréninkově bike, občas koloběžka.

 

Počet a plemena psů?

Vlastní psy mám dva: xJRT Oggy (8 let), český strakatý pes Centa Nella Belavia alias Ema (2 roky). Jednu sezónu jsem běhala s vypůjčenou fenou voříška mini zlatého retrívra Mayou (4 roky).

 

Čím krmíš své psy?

Granule Kaniko. Oggy má velice citlivé zažívání a jen tak něco mu nesedne.

 

Kdy jsi začala se sportem psích spřežení?  Začátkem roku 2016.

 

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

Chtěla jsem s mým akčním xJRT dělat nějaký psí sport a trochu mu tím zaměstnat hlavu. Agility ho moc nebavilo, bojí se vysokých skoček. Nějak náhodou jsem v roce 2015 objevila canicross a rozhodla se ho s ním zkusit. Bohužel jsem měla potom na jaře vážnější úraz, takže se naše společné běhání odsunulo až po Novém roce, možná takové malé novoroční předsevzetí. smiley Protože jsem běhání do té doby nesnášela, ve škole na tělocviku to bylo vždy za trest, po 100 m jsem nemohla popadnout dech. Běhat jsme proto začínali ve skupině ve Staré Boleslavi s Eliškou N., která nás nejen motivovala vytrvat, ale také rozběhala, že občas už i zvládám při běhání dýchat. Emu jsem si pak pořídila záměrně pro mushing a zůstala tak věrná menším psím sportovcům.

 

Předchozí sportovní kariéra?  Ne příliš dlouhá jezdecká kariéra.

 

Současné další sportovní aktivity?

Jezdectví, dříve horská cyklistika. Sem tam odběhám i nějaký běžecký závod bez psů, takže v rámci nabíhání objemů pár půlmaratonů už také padlo.

 

Největší sportovní úspěchy?

Každý odběhnutý trénink/závod, ve kterém pes makal na 110 %, nechal tam své srdce a v cíli byl šťastný, že chce běžet znova.

 

Největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

S Oggym Hruboskalský canicross 2017 - 3. místo mezi malými psy. S Emou se nám vcelku daří ve sranda skijöringových závodech a v triatlonech. Na velký canicrossový úspěch zatím čekám a myslím si, že si ještě nějaký ten pátek i počkám vzhledem k tomu, že jsem spíše hobby běžec a Ema má pouze necelých 12 kg. Ale ono nejde jen o medaile, pro mě už je úspěch jen to, že mám konečně psa, kterého běhání neskutečně baví.

 

Největší sportovní zážitek?

Tropheé des Montagnes a vlastně splnění mého snu, zaběhat si tento závod v Alpách.

 

Tvůj nejtěžší závod?

Spíš jsem ještě neběžela lehký závod. Ale zatím mě asi nejvíc bolel letošní Dog Epic Race 2019, jelikož jsem ho běžela skoro bez tréninku po nucené pauze s výronem kotníku.

 

Tvůj sportovní vzor?

Obdivuji několik lidí v mushingu za to, jak vytrénovali své psy... a pak také pár fenomenálních běžců za jejich výkony.

 

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

Protože canicross je návyková záležitost. Ema miluje běhání a myslí si o sobě, že je little ESP. Na každém startu mi to dává hlasitě najevo a je jedno, jestli se za ní postavím v běžeckých botách, s koloběžkou, na běžkách, na kraj rybníku na startu triatlonu nebo jen tak na trénink v lese. Čeká na kouzelné slůvko JDEM a nechá pro mě na trati srdce, takže já na oplátku nechávám zase na trati své plíce.

 

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?

Dokud to bude mě a mé psy bavit a budu se moci hýbat.

 

Co se ti na něm líbí či nelíbí?

Souznění dvou duší. Nejde jen o dobrý výkon psa nebo o nejlepší běžecký výkon člověka, jde o souhru obou členů v týmu. Parťák mi pomůže do kopce, já zas parťáka nepoženu po rozpálené silnici a zastavím mu u vody, aby se mohl napít a osvěžit. Navíc canicross je vysoce návyková záležitost. Nelíbí se mi, když někdo upřednostňuje své ambice nad welfare psa.

 

Co ti tento sport dává a co ti bere?

Dává mi radost a pocit svobody, bere mi kalorie a čas. smiley Ale hlavně mi také dává spokojeného psa, protože konečně může uplatnit, co ji baví nejvíce, běhat.

 

Tvé nejoblíbenější závody?

Nativia v Kolesách nad Labem, srdcovní záležitost, naše první závody s Oggym, kam se ráda vracím i s ostatními psy. A potom Prokopský nočník.

 

Tvůj nejbližší velký závod?  MČR českých strakatých psů - canicross.

 

Jsi musherka?

Ne, nemám psí spřežení a ani po něm netoužím. Považuji se spíše za psovoda.

 

Za co bys dala palec dolů českému mushingu?

Když pořadatelé přebírají zodpovědnost za hobby závodníky a zkracují tratě v canicrossu za slunečného počasí na super sprinty.

 

Jak často a jak moc trénuješ?

Snažím se tak 3x týdně vyrazit běhat do lesa. V létě chodím se psy také plavat, v zimě potom běžky, když se dostaneme do hor. Bohužel běžecké tréninky na ovále bez psa mě vůbec nebaví, takže to jen jednou za čas za „odměnu“.

 

Co tě žene pořád dál, zlepšovat se...?

Moji psi, protože běhám s malými psíky. Nemají takovou sílu mě utáhnout celou trasu, tak jim musím více pomoci já běžecky. Hlavně pak do kopců, to je moje/naše velká slabina.

 

Co předzávodní nervozita?

Jsem vcelku velký nervák, ale snažím se s tím bojovat už od dob mé jezdecké kariéry, protože ve sportu se zvířecími parťáky je to potom kontraproduktivní a zvířata to pak dosti rozhazuje.

 

Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?

Nemám, ale občas si říkám, že bych nějaké rozcvičení a rozklusání mohla a měla zařadit coby rituál.

 

Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Většinou až se v cíli konečně napiji vody. Na jídlo bohužel nemám ani pomyšlení, ale jinak jsem čokoládová. smiley

 

Něco z tajů tvé přípravy?

Dělám, co mě baví, běhám se psem po lese. Dělám to, protože nás to baví. Protože cesta je cíl.

 

Dopuješ?  Občas čokoládu.

 

Tvé cíle na nadcházející sezónu?

Připravit se na další Trophée des Montagnes a zvládnout ji celou se ctí a ve zdraví. A připravit na ni co nejlépe i mé psy.

 

Tvé cíle do budoucna?

Rozběhat co nejvíce strakáčů (ČSP), protože oni milují pohyb a běhání. Canicross je bezpečný způsob, jak jim ten pohyb dopřát. A třeba i jednou dostat českého strakatého psa na bednu většího závodu.

 

Tvůj největší sportovní sen?

Jsem si splnila v roce 2019, a to účastí na TDM. Chci uspořádat speciální závod pro české strakaté psy, a tím je tak co nejvíce motivovat, aby také začali běhat.

 

Jak vypadá typický den v tvém životě?

Jsem obyčejný pracující člověk. Každý pracovní den ráno vstávám do práce, kde strávím 8,5 hodiny. Odpoledne po práci si obstarávám zvířectvo, takže trénink, buď kůň nebo psi. Na ranní běhání jsem líná, většinou to skončí až večerním běžeckým tréninkem v lese, přes zimu samozřejmě s čelovkou.

 

Tvé další koníčky?

Kůň. A taky miluji hory, takže v létě treking, v zimě běžky.

 

Co jíš a piješ nejraději?

Nejraději piji vodu, případně dobré víno, po ránu nutně potřebuji kafe a z jídla cokoliv čokoládového. smiley

 

Co nesnášíš?  Když mi někdo lže a já vím, že co tvrdí není pravda.

 

Jaro, léto, podzim nebo zima?

Jsem spíš teplomilný tvor, nemám ráda chlad a sychravé počasí. Ale taková ladovská zima a běžky, to potom můžu.

 

Dáváš si novoroční předsevzetí?  Už ne, neplním je.

 

Co si přeješ?

Na tuto otázku se sluší odpovědět světový mír. A jinak mám štěstí, že se snažím své sny si i plnit.

 

Co ti udělá největší radost?  Velká tabulka čokolády.

 

Co tě vždycky rozesměje?  Se strakáčem se člověk nikdy nenudí.

 

Pomáháš ráda druhým?

Někdy až moc a na úkor sebe, takže se to snažím už tolik nedělat a myslet více také na sebe.

 

Tvoje oblíbená barva?  Modrá, černá, pro Emu oranžová.

 

Jaký by měl být tvůj partner?  Tolerantní s láskou ke zvířatům.

 

Kdybys teď mohla být kdekoli, kde bys chtěla být?  Na horách.

 

Tvé motto?  Cesta je cíl.

 

Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?

Přestat se ptát na internetu v diskusích, co byste mi doporučili za postroj pro toto a toto plemeno nebo která značka je nejlepší, ale postroje prostě vyzkoušet. Dobře padnoucí postroj je základ. Bohužel postroje se nedají generalizovat podle plemen, ale spíše podle typu postavy a váhy jedince, přesto se jedná o nějaké standardní velikosti. Nicméně každý pes je originál a je potřeba konkrétnímu jedinci vyzkoušet konkrétní postroj. Dále bych doporučila alespoň pro začátky se domluvit na společných trénincích s někým zkušeným, případně využít nějaké tréninkové skupiny. Ono to ve skupině většinu psů více motivuje a pes se naučí, že i ve skupině se běhá v klidu.

 

Pár slov na závěr?

Je mi ctí psát článek do Kdo je kdo v musherském sportu. Chvíli jsem pochybovala, proč bych měla psát zrovna já o úspěších a radit, když jsem zatím ještě nic extra v canicrossu nepředvedla. Ale chtěla bych touto cestou podpořit a motivovat všechny běžce s menšími psy, že i s nimi se dá dobře běhat a plnit si tak sny.

 

 

Michala Drahošová

2. září 2019

 

 

kopie_._-_dsc_0103-2.jpg