Jdi na obsah Jdi na menu
 


6. 6. 2019

 

 

53385652_10214113002718331_335624519924318208_n.jpg

 

 

To si tak jednou koupíš teriéra,

který to miluje a už to je

 

 

50138680_10213786270230223_1986995387461795840_n.jpg

 

 

Jméno a příjmení?  Pavla Hrníčková.

 

Věk?

Cítím se stále na 25, ale vypadám určitě líp.

Nedávno po mně v obchodě chtěli občanku.

Jsem ročník 1985.

 

Znamení?  Býk.

 

Rezidence?  Hmotné statky jsou pro děti.

 

Klub?  MC Český Ráj.

 

Zaměstnání, povolání?

Dlouhou dobu jsem dělala nákupčího servisního centra pro XBOX,

aktuálně jsem IT consultant.

 

Sponzoři?  Sama sobě. Ale nebránila bych se tomu.

 

 

56673216_10214324945696773_8470944309770715136_n.jpg

 

 

Jaké vybavení používáš?

Běhám na Nonstopu, můj malý šampion Pepan má FM 3 a holky NKO jezdí a běhají na combi 5.

 

Kdy trénuješ?

V poslední době v obědové pauze v práci. Mám to od stolu 5 minut do fitka. Doma už se mi moc nechce. Trochu tím trpí na kondici smečka. Jsem dost líná.

 

Disciplíny, kategorie?

Několik let pro mne byla největší kategorie s tím nejmenším. Pepan má cca 8 kg, takže se řadíme do těchto chlívečků na startovní listině ve všech disciplínách.

 

Počet psů?  Pět.

 

Jména a věk psů?

Šampion Pepan - Parson Russell teriér - 7 let, utulkáček x NKO Tille - 3 roky, NKO Fleur - 3 roky, Jack Russell teriér Cargo - 10 let a doplňuje to vořešice Airin - 5 let.

 

Čím krmíš své psy?

Kaniko - plus přidávám maličkosti jako kosti, zeleninu, ovoce.. jak to doma přijde a co si ukradnou.

 

Tvé začátky ve sportu psích spřežení?

Přišla jsem k běhání úplně náhodou. Můj tehdejší protějšek najednou přišel domů se sedákem. Poté jsme si domů pořídili Pepana. Když dorostl do věku, kdy mohl začít závodit, byla to lehčí varianta, jak využít jeho potenciál. Na agility byl moc rychlý a ztřeštěný. Naopak proti němu já byla pomalá a nemotorná. Na první závod jsem byla nahlášena v roce 2013. Běžel se Železný pes v Sadské. Dodnes je to moje srdcovka. Od té doby, co jsem začala aktivně běhat se psem, jsem zhubla asi 20 kg..

 

Předchozí sportovní kariéra?

Týmové sporty, florbal - 2. liga FBK Liberec a 1. liga FBK Svitavy.

 

Současné další sportovní aktivity?

MTB a triatlon - chtěla bych s tím začít i bez psa jako hobbík.

 

Největší sportovní úspěchy, největší úspěchy ve sportu psích spřežení?

Spřežení nejezdím. Věnuji se individuálním disciplínám. Úspěch pro mne bylo vítězství v Nativia Challenge 2017 v kategorii do 20 kg s malým psem. Dále MS FMBB canicross 2017 - 2. místo s belgičákem. Jinak je to vlastně každý závod, který doběhneme nebo dojedeme společně a mám z něj dobrý pocit.

 

Největší sportovní zážitek?

Užívám si teď závody bez psů. Takže letos to byl AUTHOR Král Šumavy MTB 2019. - 6. místo na trati 49 km. Absolutně 135. místo z 807 závodníků. Můj první dlouhý závod v konkurenci zkušených jezdců.

 

Pamatuješ se na své úplně první vítězství?  Na životní i sportovní ano.

 

Tvůj nejtěžší závod?  Život.

 

Tvůj sportovní vzor?

Vlastně ani nevím, nemám. Obdivuji spoustu úspěšných sportovců. Jejich nadání, odhodlání a motivaci do tréninku. Ale vzorem jako takovým mi asi nikdo není.

 

 

51708263_10213942755782264_7316878956588695552_n.jpg

 

 

Proč se věnuješ právě sportu psích spřežení?

To si tak jednou koupíš teriéra, který to miluje a už to je.

 

Jak dlouho se mu ještě hodláš věnovat?  Dokud se budu cítit na 25 let.

 

Co se ti na něm líbí?

Je fajn být se psem. Je fajn potkat lidi, kteří tě povzbudí. Je fajn mít endorfiny v těle.

 

Co ti tento sport dává a co ti bere?  Hodně a hodně.

 

Tvé nejoblíbenější závody?  Mám ráda triatlony se psem.

 

Tvůj nejbližší velký závod?

Velký závod je pro mne závod na mezinárodní úrovni. Takový mě nečeká.

 

Jsi musherka?

Existuje definice? Pokud ano, tak myslím, že do ní nezapadám.

 

Jak často a jak moc trénuješ?

Aktuálně to hodně flákám. Sebe unavím fitkem, ale na pejsky a jejich cílený trénink nějak není už odpoledne síla a chuť, tak teď spíš jen procházkují. Předchozí sezóny jsem brala třikrát týdně pejsky a 5x týdně sebe.

 

Jak vypadá tvůj nejoblíbenější trénink a naopak ten, který tolik v oblibě nemáš?

Hodně jsem se teď našla v silovém tréninku a skupinových lekcích ve fitku. To mám teď ráda. Antipatie mám teď k běhání.

 

Co předzávodní nervozita, týká se tě?

Dlouho jsem ji nezažila tak výrazně jako před letošním FMBB 2019 v Písku. Přípravu na tento závod jsem podcenila a trať hrála hodně proti nám. V noci před první etapou jsem skoro vůbec nespala. To bylo asi poprvé v životě.

Před závodem jsem tak rozumně nervózní. Závodních sezón mám už za sebou hodně, tak člověk trochu otupí.

 

Máš nějaký předzávodní rituál nebo talisman pro štěstí?

Taková blbost, ale vždycky mě uklidní, když moje startovní číslo obsahuje alespoň jednu 5ku. Anebo má pěkný součet dělitelný pěti. Případně i trojky mě uklidní, ale není to takové.

 

Na co se nejvíc těšíš po závodě a co si dáš dobrého?

Jídlo. Prakticky cokoli, co nabídne závodní zázemí. Nejvíc mě třeba po závodě potěšil poctivý chleba se škvarkami. Na ten jsem myslela celý závod, jak si ho v cíli za odměnu dám.

 

Tvůj zdravotní stav?  Pořád se cítím na 25, takže asi dobrý.

 

Dopuješ?  Červená řepa, kofein.

 

 

29025722_1629323213817107_3992169967033253888_n.jpg

 

 

Tvé cíle na nadcházející sezónu?

Letos žádné cíle, ani do příštího roku. Možná to je ten důvod ztráty motivace.

 

Tvé cíle do budoucna? Tvůj největší sportovní sen?

Hodně si hraju s myšlenkou opustit trochu víc závodní svět se psem a pustit se do MTB, triatlonu a třeba i koloběžek bez psů.

 

Jak vypadá typický den v tvém životě?

Za prací cestuji - takže ráno odjezd, večer dorazit domů a rozdělit své aktivity mezi povinnosti a pejsky. Nuda..

 

Která část dne je tvou oblíbenou?

Miluji ráno s klidnou a dlouhou snídaní. Nejradši někde na hotelu či terase se slunkem v oknech. Mám ráda, když přijdu a všechno jídlo je připravené a vypadá hezky a můžu si k tomu dát kávu. U toho nesmí chybět ovoce, jogurt, ořechy, vločky a semínka. Na téhle snídani ujíždím už několik let.

 

Tvé další koníčky?  Jídlo a dobré restaurace.

 

Co jíš a piješ nejraději?

Jídlo je to nejlepší na světě. Mám ráda thajské curry, miluji koriandr. Čerstvé bylinky jsem schopná dát do každého jídla. Miluju sushi, jarní závitky na všechny způsoby. Mexickou kuchyni a doma zapečené nachos. S tím je spojené i to, že ráda vařím a do kuchyně nikoho nepustím. Obzvlášť když mám náladu si u toho otevřít láhev Prosecca anebo vína.

 

Pivo nebo pivo?

Prosecco a nejvíc když navštívíme jednu z Prosekáren v Praze. Patří k tomu i dobrý sýr, salámy a olivy.

 

Jaká jsi?

Hlučná, sprostá, drzá, je mě všude vidět a slyšet. Stejně tak jako mého psa. Ráda lidi organizuji a rozdávám úkoly. Věci musí být po mém, ale nechám se přesvědčit, že moje varianta není správná. I když to ty druhé stojí hodně sil. Umím uznat svoji chybu a dokážu chyby odpouštět.

 

Pomáháš ráda druhým?

Ano, nemám problém se sehnout a cizímu člověku něco podat, když má plné ruce. Umím i pozdravit, když vejdu do místnosti. Rozdávat zkušenosti, které jsem získala, taky umím. Ráda poradím i pomůžu lidem, kteří jsou moje konkurence v závodě. Na trati ráda povzbudím lepšího. Povzbuzuji i ty pomalejší. Když mi někdo uhne, ocením to a poděkuji.

 

V čem jsi opravdu dobrá?

Umím být tvrdohlavá. A dobře si rozvrhnout časové úseky. Někoho organizovat podle svých představ. V tom jsem asi docela dobrá.

 

Jaké máš zlozvyky?  Všude nechávám svoje ponožky.

 

Co nesnášíš?

Když jsou lidi hloupí. Nesamostatnost lidí, závislost na tom, že je pořád někdo musí vodit za ručičku. A jejich silácké vyjadřování na sociálních sítích.

 

Co tě nejvíc zlobí?

Když selžu. Když si uvědomím, že jsem udělala chybu. A dokážu ji zopakovat. To mě fakt na sobě štve.

 

Mluvíš sama se sebou?  Ani ne.

 

Jaké máš dilema?  Jíst či nejíst.

 

Z čeho máš strach?

Čím jsem starší tak z výšek a hadů. Z toho, že se něco stane mojim psům. Z toho, že se jednou nebudu moci postarat sama o sebe nebo o své psy.

 

 

51378984_10213905290125646_8072871532298240000_n.jpg

 

 

Jaro, léto, podzim nebo zima?

Zima, podzim, jaro - léto jen kvůli grilování a plavání se psy. Jinak ho moc ráda nemám. Už nemám prázdniny. Ale buřta s pivem si dám ráda.

 

Dáváš si novoroční předsevzetí?

Tak trochu si říkám, že na další sezonu se lépe připravím. Asi bych měla přestat, protože jsem to několik let nedodržela.

 

Co si přeješ?  Světový mír.. laugh

Aby lidi začali přemýšlet, žili svůj život a přestali závidět životy ostatním. Každý má svoje starosti, které na facebooku nejsou vidět.

 

Co nikdy nedokážeš? Čeho nikdy nedosáhneš?

Kvalitně se naučit anglicky K tomu se asi nikdy nedohrabu.

 

Co tě vždycky rozesměje?

Vzpomínky či videa se zvířátky, když dělají blbosti.

 

Kdy v životě jsi musela nejvíce „zabrat“?

Vlastně ani nevím. Jsem ráda, že některé věci v životě zapomenu a s tím je spojené i to, když se dostanu na dno, abych musela zabrat.

 

Tvoje oblíbená barva?  Zelená, modrá.

 

Kdyby sis mohla vybrat, kde bys žila nejraději?

Chtěla bych mít nekonečné finanční prostředky, koupit si obytňák a pár let žít všude.

 

Kdybys teď mohla být kdekoli, kde bys chtěla být?

Jezero čisté tak, že se v něm dá koupat. Snídaně v kempingové židličce. Nafouknutý paddleboard a čoklové poletující kolem.

 

 

39521995_10212772822294658_6878307639697080320_n.jpg

 

 

Na co se nejvíc těšíš? Co ti udělá největší radost?

Nemám úplně ráda překvapení. Ale radost mi udělá, když vidím šťastný svoje čokle. Když je práce se mnou baví. Když se balíme na výlet a oni jsou nasáčkovaní v autě v otevřených klecích a nehodlají se hnout, abych náhodou neodjela bez nich.

 

Na jaké filmy se díváš nejraději?

Komedie, seriály, jednoduché věci. Ty složité si žiju ve svém životě.

 

U čeho si nejvíce odpočineš?  Sport.

 

Čeho si na lidech všimneš nejdříve?  Postroje na psovi, případně běžeckého stylu.

 

Co si ráda broukáš?  Nebroukám si.

 

Máš nějaký příběh z natáčení?

Když lidem vyprávím o napájení psů a lidí. Často se při tom dostane na mou historku z FMBB 2017, kdy jsem se celý den poctivě zavodňovala. A před závodem jsem si samo došla. Jenže jak jsem zapojila při závodě jiné svalstvo a k tomu se soustředila na povzbuzení psa. Nu byla jsem ráda, že jsem na sobě měla černé ¾, protože když jsem se válela v cíli, nebylo tak nic vidět.

 

Tvé motto?

Asi nemám, život se mění, názory se mění zkušenostmi. Všechno může být jinak během sekundy. Takže asi hlavně, nebýt debil.

 

Co bys poradila případným zájemcům o sport psích spřežení?

Zamyslete se na tím, že to musí bavit Vás i psa. Vybodněte se na kategorie, fotky z vyhlášení na FB. Je důležitý mít dobrý pocit ze sebe a svého výkonu. Ne z toho, jak to vidí časomíra nebo ostatní.

 

Pár slov na závěr?

Hlavně se z toho neposrat..

 

 

 

Pavla Hrníčková

6. června 2019

 

 

61480441_2445599639008513_7943866052054614016_n.jpg