Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

„… ale, že je hezky!“

 

 

 

Únětice jsou historicky i kulturně jednou z nejstarších osad, známých na území Čech, o kterých se dochovaly písemné zprávy. Leží severozápadně od Prahy ve výšce kolem dvěstěpadesáti nadmořských metrů.

 

Pivo se v našich krajích vařilo od nepaměti. První ověřená zmínka o únětickém pivovaru nese letopočet 1557. Ta říká: "... tehdy dobré pivo vařili i kanovníci v Úněticích..."  Pivovar už bohužel není pivovarem.

 

 

Spolek pro obnovu únětické kultury pořádal v sobotu 18. října Běh o Únětickou 10o. A vůbec nevadilo, že historie vaření piva v této obci byla uzavřena již nedlouho po druhé světové.

 

Běžci dostali účastnickou láhev výčepního světlého piva Únětická 10o. Z originální etikety na ně hleděla tvář Michala Vícha, „vrchního sládka“ … a také ředitele nejen tohoto běžeckého závodu, ale i karlínské Vyšší odborné školy ekonomické a obchodní akademie.

 

„Start je nad hřbitovem a cíl pod hřbitovem“, trpělivě a opakovaně vysvětloval Michal prezentujícím se závodníkům.

 

Když se čas startu přiblížil, postávalo klubko dvaasedmdesáti dospělých i dětských běžkyň a běžců na cestě nad místním hřbitovem. Závodníkům byla popisována trať a udělovány poslední rady.

 

Po dokončení oficiálních předzávodních formalit zaujali běžci startovní pozice. Nastala krátká chvíle soustředění. Místo očekávaného povelu však pronesl ředitel závodu neočekávaná slova: „…ale, že je hezky!“.

 

Na tvářích běžců se rozlil větší či menší úsměv a z několika míst se současně ozvalo: „…už startuj!“

 

 

Trať sedmikilometrového přespolního běhu má tvar osmičky. První stovky metrů stoupá po polní cestě k Holému vrchu. Následuje prudký seběh po louce k Únětickému potoku.

 

To už se ocitáme v chráněném území Tichého údolí a čeká nás rovný dlouhý úsek směrem do Roztok. Počasí je slunečné, trať výborně „připravená“.

 

V Roztokách pokračujeme po asfaltové silnici. Z ní po čase náhle odbočíme a začíná únavné prudké stoupání. Zpočátku po chodníku, později lesní cestou.

 

Když konečně skončí, následují dlouhé minuty mírně stoupajícím terénem k již známému Holému vrchu. Na otevřené planině vidíme soupeře běžící i stovky metrů před námi.

 

Opět sbíháme po již známé louce a křížíme běžeckou trať z úvodu závodu. Kolem potoka pokračujeme tentokrát do cílové obce.

 

U prvních domků přechází zpevněná cesta v asfaltovou silnici. Zbývá ještě posledních pár stovek metrů. Cílová „rovinka“ vede do kopce a pod hřbitovem (a očekávaným transparentem) vše končí.

 

 

Ještě stačíme nahlédnout do historického špejcharu a již opouštíme jádro vesnice. Čekají nás příjemné pozávodní formality.

 

Pro vítězství si doběhli hostivařští, Viktor a Mirka Petronjukovi.

 

 

 

fb