Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

Už bez Ládi Šimánka

 

 

Před hospůdkou zablokovalo silnici na tři desítky běžců. Promlouval k nim Boris Sedlák.

 

Z dalších pořadatelů letos chyběl Franta Doucha, jenž vyjel kamsi na jih, do Řecka.

 

Chyběl i Láďa Šimánek. Dříve běhával míli za Vysoké školy, a v posledních letech pomáhal Borisovi a Fandovi s pořádáním jejich závodů. Jeden ze zakladatelů běžeckého závodu Branická hospůdka se jeho 6. ročníku už nedožil.

 

Běžci si jeho památku připomněli chvilkou ticha.

 

 

 

Branická hospůdka.

 

 

Branickou hospůdku najdete nedaleko zimního stadionu HC Kobra, dříve Konstruktivy. Pořadatelé i závodníci v ní našli pro sebe ideální organizační zázemí. Jeden z darů od majitele hospůdky.

 

Samotná trať stejnojmenného závodu (po přeměření dlouhá čtyři kilometry) vede převážně lesním terénem, ale často kopíruje i okraj lesa po přilehlých asfaltových silničkách. Nechybí ani seběh kolem hřbitovní zdi.

 

„Okruh“ je narušen jednou smyčkou, kde čeká na běžce nejprudší klesání i stoupání, a to v části přímo nad branickým pivovarem. Na opačném (východním) konci přírody a po proběhnutí sadem poblíž Novodvorské, následuje závěrečné dlouhé klesání do cílové Mikuleckého ulice.

 

 

 

Hledá se Juřický

 

 

Všichni běžci již zdárně dorazili do cíle a shromáždili se v hospůdce, která jim nejen dopoledne „patřila“. Sloužila současně jako šatna, debatní místnost, úschovna kol či nálevna.

 

Notoricky pozdní příchozí Radek Dolejš toho dne dorazil na start včas, a všem se pochlubil skleničkou vodky, kterou ho za to Boris obdaroval.

 

Ostatní spokojeně popíjeli sponzorské pivo, usrkávali horkou kuřecí polévku a bavili se sledováním výstupů organizátorů závodu.

 

Písař (diplomů) Vláďa Fiřt a počtář (výsledků) Honza Zikmund si tradičně moc neporozuměli. A že se díky tomu protahoval závěrečný ceremoniál? To asi nevadilo nikomu.

 

Zvláště, když se dlouho hledal vítěz kategorie čtyřicátníků, nějaký Juřický. Chvíli to trvalo, než se našel vítěz skutečný, Tomáš Rychecký. Ten dosud dělal mrtvýho brouka, a vytrvale mlčel a čekal, až pořadatelé tuto chybu odhalí.

 

Mezitím však už byla Kamila Rychecká, čekající malého „Hišámu“, pasována na paní Juřickou.

 

A ředitel závodu si postupně a vesele připíjel vodečkou se všemi přítomnými účastníky závodu.

 

 

 

Jaké jste měl pocity?

 

 

Trať závodu vede přímo kolem míst, kde bydlí. Takže by tu měl znát doslova každý kámen. A vezmeme-li v úvahu jeho nejen běžeckou výkonnost, ale taky skutečnost, jaká se zde sešla konkurence, vyjde nám jako potencionální favorit a předpokládaný vítěz závodu.

 

A tak se také stalo. Nejen, že vyhrál, ale zaběhl i nový traťový rekord (13:48 min.).

Seděli jsme na barových stoličkách u sklenic piva, a dlouho rozprávěli (i s dalšími, do našeho hovoru se občas zapojujícími běžci).

 

Honza Škrabálek se svým padákem přeletěl (a přešel) Alpy, a letos se již podeváté zúčastnil extrémního Dolomitenmanna.

 

A protože je nejen výborným padáčkářem, tak se hovořilo třeba i o bězích do vrchu nebo o podmínkách v naší reprezentaci.

 

Ale taky o bulváru, který se ke sportovcům chová někdy podobně, jako třeba k hérečkám. Na stále podobné otázky si už Honza zvykl odpovídat téměř automaticky (a ne zrovna s nadšením), a když se ho jednou někdo slušnější optá obyčejně a lidsky „Jaké jste měl pocity?“, tak už téměř nevěří vlastním uším.

 

 

 

fb