Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 
 
Běžci v lesoparku
 
 
 
Potkávám řadu běžců. Lesopark je tréninkovým domovským „přístavem“ pro řadu sportovců, kondičních i těch vrcholových. Kdo by neznal třeba Káju Polívkovou nebo Martina Matulu.
 
Ovšem ne o všem, a ne o všech chci tady psát (neboť toho o nich tolik nevím, nebo už o nich toho bylo tolik napsáno, že...).
 
O některých a o něčem však ano.
 
 
 
 
Důchod mě zaskočil...
 
Milan Krátký bydlí na sídlišti Hornoměcholupská a můžete ho vídat v přilehlém lesoparku. Toho dne měl na sobě světle fialovou bundu a ještě světlejší zelenou čelenku. Pomalu jsem ho doběhl.
 
I když běžel docela svižně, postěžoval si, že když na běhání neměl tolik času, tak mu to docela běhalo. A teď, když má času dost, tak už to tak nejde.
 
Na Štědrý den si šel zaběhat. Cestu si krátil po lesní cestě. Upadl a malíček ruky zajel pod jeden z kořenů. Už ani ta ruka není to, co bývala.
 
Přeběhli jsme do druhé části lesa. Na chvíli jsme ztichli. Cesta dál ubíhala. Po chvilce mlčení tiše a smutně prohodil: „Důchod mě zaskočil …“
 
Pomalu zastavil u „své“ lavičky, aby se rozcvičil.
 
(6. 4. 2009)
 
 
 
Legenda lesoparku
 
Ve slunném poledni jsme se pozdravili ve stoupání na Šance a já přijal její pozvání na večeři. Slibovali jsme si už dlouho, že spolu někdy trochu posedíme. A to naše „základny“ leží od sebe vzdáleny jen asi pouhý kilometr vzdušnou čarou.
 
Asi už se nenajde nikdo jiný, kdo by z aktivních běžců toho v Hostivařském lesoparku tolik naběhal. Já sova, ona slavík. Spát chodí poměrně brzy, ale zatím co já ještě tvrdě spím, Slávina již pobíhá po lese.
 
Do loňského roku ji doprovázela špringšpanělka Ajda. Naše Baara ji kdysi při vzájemném "seznamování" uhryzla kousek ucha. Patnáctiletá fenka však Slávku již nadobro opustila.
 
V létě milovnice cyklistiky, v zimě nedá dopustit na běžky. Postavou neveliká (na vojnu by ji určitě s její výškou nevzali), běžeckými výkony však superveteránka... Věnceslava Pokorná.
 
(25. 10. 2008)
 
 
 
Exkovář
 
Aleš Másilko je příbuzným Miloše Smrčky. V minulosti nejen v našem lese vyhrával téměř každý závod.
 
Jeho současné manuální zaměstnání tak náročné není. Kovařiny zanechal před čtyřmi léty. Ozvaly se zdravotní problémy a se závoděním přestal.
 
Je rád, že se může alespoň proběhnout. Ví, jak je to najednou těžké běžet průměrem třeba jen o deset vteřin rychlejším.
 
Vyběhli jsme z lesa a sbíhali sídlištěm kolem sportovního areálu. Dole u rybníka bydlí se svou přítelkyní. Opatruj se!
 
(22. 6. 2008)
 
 
 
Poprask na mělčině
 
Mirek Žák učí na hostivařské SOŠ a SOU. Pochlubil se, že vyhráli POPRASK (Pohár pražských škol) v kopané (mají u nich sportovní fotbalovou třídu).
 
Pohybu má dost, rád si zahraje tenis či nohejbal. A když má v rozvrhu „vokno“, vyběhne si do lesoparku. Tak čtyřikrát týdně.
 
Pravidelně se schází s Honzou Medonosem, Jardou Truncem a dalšími kamarády z Hostivařské přehrady, běžeckého klubu (HPBK). A těší se na podzimní trojboj (běh, stolní tenis, šachy) v Týnci nad Sázavou.
 
Seběhli jsme k vodní nádrži. Na mělčině začala Bára prohánět malé rybky. To byl poprask. Když odplavaly a nemohla je najít, tvářila se nešťastně.
 
(23. 4. 2008)
 
 
 
Co tím asi myslel?
 
Vraceli jsme se z Petrovic. Vyřítil se proti nám a volal: „Sem vo tobě slyšel pěkný věci. Chlastáš až do půlnoci …“ Co tím myslel? Asi jedna paní povídala.
 
Pavel Novák nejen dobře běhá, ale taky dobře organizuje. Třeba prosincový Běh okolo Hostivařské přehrady, nebo víkendový zájezd na běžecký závod Za bořetickým burčákem (spojený s pobytem v moravském sklípku), nebo tradiční květnové soustředění českých běžců v italském San Francescu.
 
Naše generace pořádala různé večírky. Dnes se tomu říká rauty, párty, bankety a já nevím, jak ještě všelijak. Když na Pražském hradě potřebují zajistit nějakou slavnost, zavolají pana Nováka a ten se již postará, aby hosté měli co papat a bumbat.
 
Oba jsme byli v modrém a běžeckém. Byl mezi námi nějaký rozdíl? Na první pohled - já klusal, on trénoval!
 
O kus dál jsme potkali Pepíka s Žerikem. Bára právě prožívá čas psí lásky a její touhy jsou nepřekonatelné. Když se s malým yorkshírákem seznámili, hned zaujala pevný postoj a zvednutý ocas sklopila do strany. Terrier se postavil na zadní a přední tlapky opřel o zadní část stehen feny. Čumáčkem sotva dosáhl na vyhlédnuté místo.
 
Pepík pomalu přišel a vzal Žerika do náruče.
 
(27. 2. 2008)
 
 
 
Návštěva z Kateřinek
 
Šli jsme běhat za tmy. Když jsme obě fenky vypustili z vodítek, v mžiku se přestaly vzájemně bedlivě hlídat a pozorovat. Společně si užívaly nálad lesoparku.
 

Dan Hakl i s Kubou bydlí v Kateřinkách a běhají v přilehlém Milíčovském lese. Dnes k nám přijeli na návštěvu.

 

Canicrossu se věnuje asi dva roky, takže se považuje spíše za začátečníka. Na lednovém Rybakrosu se docela slušně protáhnul a závod se mu líbil. Druhý den si vymkl kotník. Vypadá to, že už je v pořádku a v sobotu společně vyrážíme na Svatojánský běh.
 
Chtěl by závodit s dvěma psy, nejraději na koloběžce. Rozhoduje se, jakého běhavého parťáka (pejska) si má ke své fence pořídit. Zřejmě si počká na štěně od Kmochů. Snad mu to vyjde.
 
Za Bárou se zavřela branka rodinného domku. Dvouletá Kuba se za ní zaujatě dívala a po chvíli teskně zakňučela. Neboj, zase se brzy uvidíte.
 
(6. 2. 2008)
 
 
 
Sešli se u hřbitova
 
Nedávno jsme se zdravili U vodárny a dnes jsme se sešli u hřbitova. Vlastně náhodně potkali. Běhá pravidelně, často dopoledne. Usmívá se a zamává. Ať je hezky nebo ošklivo. Plná optimismu, spokojená, šťastná. Sluníčko mezi běžci zdejšího lesa. Linda Kaňková.
 
Miluje přírodu a pobyt v ní. Nejen běhá, ráda lyžuje a jezdí na kole. Studovala zahraniční obchod a procestovala španělsky mluvící země. Dnes se živí překlady ze/do španělského jazyka.
 
Vždy pečlivě upravená, s běžecky čistým stylem. Nefláká se, nekluše. Běží svižně i do těch nejprudších kopců. Někdy hodinku, jindy mnohem déle.
 
Svěřila se mi, že by chtěla zkusit půlmaraton, a jestli prý by na to měla? Měla! Věřím, že Lindu potkáte na některém z nejbližších závodů.
 
(1. 2. 2008)
 
 
 
Na procházce s Žerikem
 
Jeho velký knír a malého yorkshirského terriera zná v lesoparku každý. Bydlí na nedalekém sídlišti a spolu chodí na procházky v okolí Kozince.
 
Běhal na lyžích za hostivařské Vodní stavby Praha a na přespolních bězích startoval za běžecký klub Hostivařská přehrada. Ještě před pár lety jezdil také cyklomaratony. Běhat už přestal. Ozvalo se zdravíčko. Výhledově ho snad čeká operace srdeční chlopně.
 
Až se trochu oteplí, zase vytáhne svého horáka „Apače“ a vyjede si přes lesopark, kolem Dobré Vody u Petrovic, a dále přes Milíčovský les nebo ke Křeslicím. Jen tak volně. V Průhonickém parku si přečte něco z knížky a pak se zase vrátí domů.
 
Pejsek v dáli uviděl psího kamaráda. Pepík Bárta odepnul přítulného Žerika z vodítka, a ten vyrazil. Rozloučili jsme se.
 
(30. 1. 2008)
 
 
 
Proč běžci nechodí k doktorům?
 
Potkali jsme ho na Výsluní. Rozcvičoval se u laviček a už zdaleka na nás mával. Výsluní je prostor nacházející se kilometr od přehradní hráze v místě, kde se Vyhlídková cesta prudce stáčí v pravém úhlu.
 
Dříve závodil za Ligu 100 Praha a při běhání jej často doprovázel malý pejsek. Před několika lety mu doktor našel srdeční arytmii. Přestal se zúčastňovat závodů. Posteskl si, že vynechal posledních šest Běchovic a také třikrát Kunratickou.
 
Ve dvaašedesáti letech je v důchodu a nadále běhá po lesoparku. Co řekl na to, že Řápkové, Pacnerové či Hlusičkové stále závodí? Jestli prý to není tím, že nechodí k doktorům, aby jim nic nenašli.
 
Jirka Šustera (nepleťte si jméno s Vaškem Šusterkou) se pošmajchloval s Bárou, a my pokračovali dále.
 
(16. 1. 2008)
 
 
 

fb