Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. 4. 2010

 

 
 
Na Třebešíně
 
 
 
Bloumal jsem jarním liduprázdným velodromem, až jsem u jedné kůlny konečně někoho zahlédl. Bylo to v čase, kdy ve mně dozrálo rozhodnutí zkusit jezdit na kole závodně. A tak jsem se šel na strašnický cyklistický stadion pozeptat, zda by mě, náhodou, nevzali. Nejmladší jsem už nebyl, začínal jsem patřit mezi dorostence. Pan správce Jiří Steiner mi řekl, ať přijdu příští týden na závody.
 
Na asfaltových silnicích na Třebešíně se jelo cyklistické kritérium „Zlatá stuha osvobození“. Skončil jsem v náborovém závodě třetí a byl zařazen do tréninkové skupiny pana Trojana.
 
 
Po několik příštích let se cyklistika stala pro mě sportem číslo jedna. Škola a kolo (nebo spíš kolo a škola), o nic jiného jsem se v té době skoro nezajímal.
 
V cyklistickém oddílu při TJ Kovo Praha jsme se věnovali nejen dráhové a silniční cyklistice, ale taky cyklokrosu. A kromě jízdy na kole na všemožné tehdy známé způsoby jsme v tréninku (především v zimním období) běhali a plavali, hráli fotbal, lední hokej i basketbal, posilovali. Veškerá tréninková činnost byla protkána dílčími soutěžemi, které byly hodnoceny do různých oddílových bodování.
 
Největší zásluhu na tom měl Pavel Vršecký, již tenkrát uznávaná trenérská persona a repre-trenér juniorů. Se jménem Pavla Vršeckého jsou spojeny největší úspěchy naší dráhové cyklistiky - stíhačů, kteří později pod jeho vedením vybojovali několik medailí na mistrovstvích světa.
 
Jedno období vedl naši přípravu a své metody přenášel i na další trenéry, kteří v té době v oddílu působili. Kromě Vrdy (dnes je předsedou výboru TJ Dukla Praha - cyklistika) a Vaška Trojana (je dnes vedoucím trenérem Sportovního centra mládeže TJ Kovo Praha) mě proháněli třeba Jirka Zelenka nebo Béďa Smetana.
 
V té době za Kovo startovala řada dorostenců, kteří zůstali cyklistice věrni dodnes. Stačí jmenovat třeba Michala Vokolka (dovozce rámů značky Cannondale), Miloše Kanyho Kašpara (ředitele redakce cyklistického čtrnáctideníku Cykloservis), Mirka Peka (ředitele firmy Intersport Praha - Peksport) nebo Tondu Eise (předsedu Pražského svazu cyklistiky, předsedu klubu TJ Cykloprag Praha a vedoucího sportovní třídy na ZŠ Hostivař).
 
 
Čtyři roky na Třebešíně byly pro mě tou nejlepší všeobecnou přípravou pro mé sportovní aktivity v budoucích letech.
 
Cyklistika byla určitě pro mě tím mým sportem nejkrásnějším, podobně jako triatlon tím nejvšestrannějším, sport psích spřežení nejtýmovějším a běh tím životním.
 
 
"Cyklistika je sport a to všechno ostatní je tělocvik", řekl by mnohý.
 
 
 
fb
 
 
 
 

beh_kovo_174.jpg

 

 

p-kv-p_2010_224.jpg

 

 

beh_kovo_175.jpg