Tenkrát jsme na závody jezdili s Honzou Klírem. Do osobního auta jsme "přibalili" Jarku, případně i Kubíka s Honzíkem, a nezapomněli na tašky, běžky, a taky na Báru a Gaka. Někdy všemu vévodily i saně na střeše.

Oba jsme jezdili závod lyžaře se psem a Honza s pejskama jel v Dolní Kalné i spřežení. Na Třech Studních startovali Gak s Bárou kromě skijöringu i v šestce Radka Loučky.

Radko s Honzou připravovali spřežení na další ročník Ledovky. Pro psy byly závody současně kvalitní přípravou. Vzpomínám si na „tréninkový program“ Báry na závodech na Vysočině. V sobotu i v neděli: rozběhání a vyvenčení před závody (2 km), závod ve skijöringu (10 km), závod ve spřežení (10 km), trénink ve spřežení (10 km).

Dohodli jsme se, že po závodech na Třech Studních absolvuji závěrečný trénink se spřežením já. Vše se chystalo k této události. Shromáždili se čeští horští psi i jejich majitelé a rodinní příslušníci, a všichni bedlivě sledovali naše počínání. Radko se psem v zápřahu byl připraven mě následovat.

Tehdy se ještě nestartovalo před Trnkovic Horníkem, ale na druhé straně rybníka Sykovec. Úvodní stovky metrů vedly po zasněžené zamrzlé ploše, trať vytyčovaly pouze symbolické sněhové bariéry. Vyrazili jsme. Asi po sto metrech následovala zatáčka doleva. Než jsem se nadál, vylétl jsem ze saní a skončil v závějích. Pak už jsem jenom sledoval v dáli mizící dog-team a za ním zoufale chvátajícího Radka. Naštěstí psi běželi po trati, kterou už dobře znali, a ještě před tím, než spřežení opustilo zamrzlou plochu, bylo kýmsi obětavým zastaveno.

Doběhl jsem za spřežením, kde už na mě čekal Radko. Další průběh nepřinesl žádné překvapení. Psi, notně zmoženi po dvoudenní anabázi, byli rádi, že se blíží konec víkendu a toužebně očekávali blížící se „cíl“. Moc jsem se nesvezl, a mnoho energie věnoval povzbuzování smečky a běhu vedle saní. Od té doby jsem se psím spřežením nejel. Čerte, drž se svého kopyta.

V té zimě byl naším posledním závodem náš první midový, který v Jánských Lázních pořádali Katka a Jura Matulíkovi. Skijöring vyhrál Saša Nekvinda před Zdeňkem Höckem (toho na Černou horu „vyvezli“ tři psi) a nám patřilo třetí místo. V konečném účtování československého poháru ve skijöringu jsme skončili druzí.