Tu zimu jsem závodil s Beringem a Lenka Fiedlerová s Baarou. Dohodli jsme se, že na Děčínském Sněžníku půjčíme pejsky i do spřežení Michalu Fiedlerovi. Nastala hodina „H“. Zapřáhli jsme psy (Fiedlerovic pejsky dopředu a Beringa s Bárou dozadu) a odvedli spřežení ke startu.

Bering byl jako Alenka v říši divů. Nechápal a nevěřil! Došlo k omylu? Strnule a chvějíc se stál před saněmi vedle Báry a upřeně a nenávistně hleděl na zadek psa zapřaženého křížem před ním. Jenom postroj a pevné šňůry mu bránily v tom, aby si s ním okamžitě nevyjasnil situaci a hierarchii v této nesmyslné smečce. Takové ponížení! Jak jsem mu to jen mohl provést. Asi mi to nikdy neodpustil.

Spřežení vyrazilo. Devítiletý Bering se vrhl za lídrem spřežení, ale ten také na nic nečekal. Alf věděl, jaké nebezpečí mu hrozí a pelášil jako o život. Po několika desítkách metrů Bering přeskočil středovou šňůru a tlačil se na Báru. Teprve když pochopil bezvýchodnost a marnost svého počínání, vrátil se zpět a jízda spřežení se konečně zklidnila.

Čtyřka čechohoráků běžela zasněženou krajinou a Michal si to užíval.