Beringova první závodní sezóna. Na zimních závodech jsem chtěl střídat mladého pejska s Baarou. Před prosincovými závody ve Vrchlabí však začala fenka hárat a bylo rozhodnuto. S Beringem jsme závody vyhráli.

Dařilo se nám i nadále a v únoru jsme vyrazili s Renčou a Honzou do Vrchlabí znovu. Pořadatelé včele s Jožkou Mikáskou a Láďou Hniličkou dokázali na vrchlabských závodech vždy vytvořit osobitou atmosféru, a to nejen na závodní trati. Podmínky byly ideální. Slunečné počasí, hodně prašanu, upravená a široká midová trať. Jen vyrazit.

Sobotní kolo bylo nádherné. Pejsek letěl jak s větrem o závod. Nezpomalilo ho ani stádo srnek, které několik desítek metrů před námi přebíhalo přes cestu. Na druhého v cíli jsme najeli více než osm minut.

Dobrý pocit mně kalila pouze skutečnost, že Bering měl problémy s vyprazdňováním. Spal s námi na ubikaci. V neděli ráno jsem vstal s úmyslem jít pejska krátce vyvenčit. Když se Bering líně zvedl a zamířil ke dveřím, ztuhnul jsem! Za ním zůstala kaluž krve.

Malý velký muž Honza Chlum reagoval rychle. Přivedl veterináře, který do Beringa „napustil“ asi litr fyziologického roztoku, používaného při ztrátách krve. Pes si hodinku odpočinul a a pak jsme se šli spolu podívat na start nedělního kola, které právě začínalo. O naší případné účasti nemohla být ani řeč.

Závody běžců na lyžích se psem vyhrál Honza Horák, přestože poslední kilometr dobíhal s poškozenými běžkami v rukou. A nám pořadatelé věnovali cenu útěchy.