Jdi na obsah Jdi na menu
 


 
 
 
 
Za Milanem Rybou...
 
 
 
Míla Ryba nejen rád běhal po svých, ale také jezdil na kole, běhal na běžkách a toulal se po horách. Láska ke sportu a k přírodě se mu nakonec stala osudnou.
 
 
Budou tomu čtyři roky. Milan (rozený Miloslav) se zúčastnil atletických halových závodů v Jablonci nad Nisou, a druhý den ráno vyrazil na běžkách na hřebeny hor. Byl sám a počasí nebylo přívětivé. Nikdo nám už dnes neřekne, co se vlastně stalo.
Po jarním tání byly nalezeny Mílovy ostatky v korytě potoka nedaleko Míseček. Kamarádi z AVC Praha mu v těchto místech postavili malý pomníček.
 
 
Poznal jsem Mílu (jinak jsem mu nikdy neřekl) v polovině osmdesátých let. Tehdy jsem chytil druhou běžeckou mízu a začal hodně běhat a také závodit. Často jsme spolu jezdili na závody, setkávali se na schůzích AVC i na jiných akcích, nejen sportovních. Pracoval ve vysočanském závodě ČKD Lokomotivka a bydlel s druhou ženou Jarkou a několika svými dětmi v panelovém domě na Jižním Městě.
 
V devadesátých letech začal podnikat. Hodně času věnoval běhání a také bafuňaření v AVC Praha. Dlouhá léta pořádal kondiční běh v Hodkovičském lese. Ze závodů, které organizoval, patří k nejznámějším lednový Rybakros (dnes také jako Memoriál Milana Ryby) v Krčském lese a běh do kopce Kazín - Cukrák. Milan si nechal říkat až v posledních letech svého života. Bylo to jeho přání.
 
 
Sbalili jsme krosny a vyrazili s Mílou na východ. Jen tak, bez cíle se toulat po Slovenském ráji. Když nám došla voda, nebylo co pít a nejbližší kemp byl hodně daleko, provedli jsme hloupost. Sestoupili jsme v Prielome Hornádu do kaňonovitého údolí a z řeky nabrali vodu do láhví.
 
… další dny jsme strávili „uvězněni“ ve stanu na tábořišti na břehu Palcmanské Maši. Svíravé bolesti břicha a křeče nám nedovolili na další putování ani pomyslet. Byli jsme rádi, že nás vláček vrátil zpět do Prahy.
 
 
Tak jedno pivo za tebe, Mílo ...
 
 
 
fb
 
 
 

ryba.jpg

 

 

Hrozně to utíká, patřil do té party nás běhavých bláznů, kteří jsme se každý týden setkávali po různých místech republiky. Míla byl bezva, vždycky fandil našemu Ondrovi, když s námi běhal závody jako malej kluk. Díky za vzpomínku.

Jaroslav Beran

 

Já zas si pamatuji, jak jsme dělali táborák s kytarou nahoře u altánu na Závisti a pak za tmy šli opatrně tou stezkou, jak se běhá při Zbraslavském běhu nahoru a on to sjel tenkrát na silničním kole dolů... Tenkrát stál při něm anděl strážný. Kromě jiného chodil i do hory - na Mont Blancu byl dvakrát.

Jana Požgayová

 

I my, Sabzáci, jsme ho měli rádi! Bohužel, vyrazil jen v košili do vánice vstříc smrti.

Otakar Pachmann

 

Mám stále živou vzpomínku na poslední setkání s Mílou... Přišel jsem do Stromovky na halu a zjistil, že jsem zapomněl tretry. A Míla povídá, že mi půjčí své, že nepoběží, bude se šetřit na sobotní mistrovství v Jablonci a že počká, až si to odběhnu. Kamarád. Tak jsem v jeho tretrách zaběhl národní rekord na 1.500 m. A ještě mi povídal, že si v neděli udělá přejezd z Jablonce do Harrachova. A dojel kousek dál :-(.

Milan Kříž

 

 

Iva Tržilová

 

 

 

 

20.jpg

 


… na startu (i s Mílou a Beringem,

a taky Jardou Čechem a Pavlem Novákem

a závodníky z Etiopie a Maroka)