Jak jsme trénovali

Canicross

Běh se psem v zápřahu jsme nikdy speciálně netrénovali. Společné běhání spíše nahrazovalo aktivní venčení a mělo větší tréninkový efekt pro mě než pro mého psa (mé psy). Canicross přece bolí!

Bikejöring

Jízda na kole taženém psem byla nejčastější formou našeho společného trénování. Většinou byl celý „trénink“ rozdělen na několik úseků:

- na úseky, kdy jsme pouze přejížděli z jednoho místa na druhé

- na úseky, kdy jsem nechal psa táhnout, aniž bych mu pomohl šlapáním - říkával jsem tomu „bikepulka“, a často jsem pro docílení většího efektu tahu psa trochu přibržďoval

- na úseky, kdy jsme opravdu jeli bikejöring - tedy oba naplno („na krev“), často v kopcovitém terénu či v terénu plném zatáček

- na úseky, kdy pes běžel na volno a já volil tempo dle vlastního uvážení, od pomalého až po téměř závodní.

Hostivařský lesopark umožňuje využívat velkou škálu různých cest, tratí různých délek i převýšení, a tuto variabilitu jsem se snažil využívat. Některé úseky (ty kontrolní) zůstávaly stejné. Někdy jsem na nich měřil i čas, ale nepokládal jsem výsledky za rozhodující. Spíše jsem přemýšlel o jejich příčinách a možných důsledcích.

Upřednostňovali jsme večerní trénink za tmy (lesopark je téměř prázdný a na volno puštěný pes méně vadí). Když jsem jezdil se dvěma psy najednou, spojoval jsem je krční šňůrou, nebo jsem nechal jednoho běžet na volno (jako vodiče, většinou toho staršího). Používání cyklistické helmy a rukavic (a v noci také čelovky) bylo samozřejmostí, většinou i chráničů loktů a kolen. Pokud jsem si „ustlal“, po pár metrech pejsci sami zastavili.

Psa (psy) jsem vždy přivazoval u představce řídítek kola, nikdy ne k opasku (sedáku). Názory na způsob uvázání se různí. Je na posouzení každého, kterou z variant zvolí.

Skijöring

Mezi tréninkem psa před cyklistou nebo před běžcem na lyžích nevidím žádný významný rozdíl. Má-li pejsek v malíčku „bikejöring“, bez problému zvládne i „skijöring“, zvláště pokud má za sebou zdatného lyžaře. Předpokladem je, že se opravdu jedná o závod v canicrossu, bikejöringu či skijöringu, a ne jenom o běh se psem, jízdu na kole se psem nebo běh na lyžích se psem (tedy situace, kdy pes páníčka doprovází).

Sníh se v našem lesoparku v zimě vyskytuje nepravidelně a obvykle pouze na krátkou dobu, a té bylo nutné využít. S Baarou jsme počátkem devadesátých let jezdívali po parkových cestách, které ještě nebyly zavezeny šotolinou a lesníky pravidelně „upravovány“. Navíc přes den návštěvníci parku sníh ušlapali a na cestách se dalo večer krásně bruslit (zvláště když trochu sněhu ještě připadlo). Na dvoukilometrovém okruhu jsme naběhali i přes dvacet kilometrů. Báře to kroužení kolem dokola nevadilo, byla ráda, že je v lese.

Za Beringovy éry jsme využívali zamrzlou plochu vodní nádrže. Jezdili jsme od přehradní hráze až do Petrovic a zpět. Střídal jsem úseky, kdy jsme jeli klasický skijöring, s úseky, kdy jsem nechal psa běžet na volno a já makal sám. Jindy jsem psa nechal odpočinout, uvázal jej v zátočině ke stromu a sám si jezdil po zamrzlé pláni. Za jednu tréninkovou jednotku se dalo zvládnout 20 až 30 km, a pokud jsem (už bez psa) šel ten den trénovat ještě jednou, přibývaly nejen kilometry. Na našem výkonu na dalších závodech to bylo výrazně znát.

Kolečkové lyže

Okolo hornoměcholupských valů (v prostoru dnešního golfového areálu) byly asfaltové cesty, po kterých se dalo jezdit na kolečkových lyžích. Přes den byly využívány především k vycházkám, za tmy jsem po nich bruslil já na kolečkových lyžích (obvykle po dobu 90 až 120 minut).

Jednu sezónu jsem pro zdravotní potíže nemohl běhat, ale jízdě na kolečkových lyžích má indispozice nevadila. A tak jsem toho využil a začátkem prosince měl najeto téměř devět stovek kilometrů. Pokud byly příznivé klimatické podmínky, dalo se trénovat i v zimních měsících.

To se potom projevilo na prvních závodech na sněhu. Přechod na běžecké lyže nebyl náročný, obvykle stačilo najet několik kilometrů a lehce přizpůsobit techniku. Oproti horalům, kteří na horách pro nedostatek sněhu nemohli trénovat, jsem však najednou měl znatelně navrch.

Pulka

Zúčastnili jsme se jenom několika závodů v pulce. A pokud jsem Beringa do oje před pulku zapřáhl mimo závod, bylo to proto, abych jednak vyzkoušel, jak se bude po domácky vyrobená pulka na sněhu chovat, a také proto, aby si pejsek na nový způsob běhu zvykl. Nic víc, nic míň.

Ostatní závody

Také jsem ročně absolvoval několik desítek závodů v bězích mimo dráhu, triatlonu, běhu na lyžích a cyklistice. Navazoval jsem tak na svou sportovní činnost z dřívějších let, kdy jsem se aktivně věnoval právě atletice, cyklistice, běhu na lyžích a triatlonu. Získané dovednosti a zkušenosti mi rozhodně přišly vhod.