Učme se canicrossu

Kdy začít?

Pokud přemýšlíte o své budoucí účasti na canicrossovém závodě, už jste začali!

Důležitější otázkou je:

Jak začít?

Pokud jste se pro canicross rozhodli a chcete jím naplnit část svého života, určitě jste také přemýšleli, co vše proto budete muset udělat, obětovat nebo změnit. Pro začátek byste měli zvážit následující témata:

1. Jaký bude náš tým?

Zde se naskýtá hlavně otázka, „s jakým psem budete běhat?“ Zda už psa máte nebo si ho budete teprve pořizovat.

Pokud pejska máte a je „tím vyvoleným“, uvažte, jestli je tím pravým. Bude se právě pro canicross hodit? Má k tomu předpoklady a bude ho to bavit? Nebudu nakonec zklamán?

Pokud pejska nemáte a budete chtít běhat závody, máte dvě možnosti. Buď si ho půjčit (vyzkoušet si canicross třeba v jednom závodě) či půjčovat, nebo si ho pořídit.

První varianta je méně vhodná, ale … záleží na tom, kdo vám ho půjčí a jak budete na sebe zvyklí před tím, než se postavíte na start závodu.

Lepší je mít psa vlastního. V takovém případě vám nastanou, doufám, že příjemné starosti, s jeho výběrem.

Podobné rozhodování platí i budete-li mít možnost volby ze dvou či více psů.

2. Budeme na to mít?

Každý z nás je jiný. Jeden je ve výborné fyzické kondici, má bohaté zkušenosti a předpokládá, že mezi canicrossovou špičku vlétne jako meteor. Jiná se sportem teprve začíná, nemá ani kynologické zkušenosti, zatím moc toho neuběhla, ale chce to zkusit. Většina z nás se pohybuje někde mezi těmito „extrémy“.

Pokud však rozumně a soudně zhodnotíte vaše předpoklady a postavíte si reálné prvotní cíle, můžete se, dříve či později, postavit na start vedle ostatních.

3. Jak jsme připraveni?

Běh se psem je potřeba vyzkoušet. Zjistit, co to obnáší, načerpat alespoň ty nejzákladnější zkušenosti. Zjistit, jestli to pejska i vás bude bavit. Zda si hned při prvním startu neutrhnete ostudu a ostatním nezkazíte závod. Přemýšlejte o tom. Dále opět platí poslední věta z předchozího odstavce.

Jestliže vás výše uvedená témata neodradila, můžete ve vašem plánování pokračovat:

4. Co k tomu budeme potřebovat?

Začněme tím základním:

Pro pejska to bude postroj (jeho nový „dres“). V žádném případě netrapte psa tím, že by vás tahal jen za obojek! Věřte, dlouho by netahal.

Pro vás pak ke kompletnímu běžeckému vybavení (obuvi a oblečení) i slušivý doplněk v podobě canicrossového „opasku“ a tažné šňůry.

5. Kdo nám může poradit a kde získáme další informace?

Poradí vám především ti, kteří mají zkušenosti získané z mnoha absolvovaných závodů v canicrossu, a z jejich řad pak ti, kteří v tomto sportu něco dokázali a vědí, jaké to je „běžet se psem a větrem jako o závod“. Dal bych k dobru výrok: „Já radit umím, ale nerozumím tomu!“ Tak se ptejte a z odpovědí si vybírejte to, co je pro vás vhodné.

Mnohé informace také naleznete na internetových stránkách (hodně toho lze vyčíst i z fotodokumentace, a více třeba z vypůjčené videokazety), s literaturou už je to slabší. A zkušenost k nezaplacení bude pro vás samotná účast na závodech. I když třeba jenom v roli diváka či pomocníka některého ze závodníků.

6. Kdy, kde a jak se budeme připravovat?

Canicross je především o pohybu. Běhat pusou nemá požadovaný efekt. Je třeba si např. uvědomit: Zvládneme to? Nebude tím trpět rodina? Jsou u nás podmínky pro trénink? Nebudu trápit psa běháním po asfaltu? Kdo mi s přípravou může pomoci? Které další pohybové aktivity mohu zahrnout do naší přípravy?

7. Co je potřeba si ještě uvědomit?

Předpokládám, že jste si plně uvědomili, co obnáší pořízení si běžeckého oblečení a obuvi (případně dalšího sportovního vybavení), a hlavně psa (např. starost o zvíře, vaše časové omezení, výcvik psa, finanční náklady - krmení, povinné základní poplatky, veterinární péče). A to je stejné i tehdy, pokud se právě canicrossu věnovat nebudete.

Účast na závodech vás taky bude něco stát. Platí se startovné, je nutno počítat s výlohami na cestu, popř. ubytování.

P(e)S:

Něco o zásadách komunikace se psem

Pokud začínáte s výchovou vlastního štěněte, bude vše snazší. Začnete si postupně a z vaší strany cílevědomě na sebe zvykat, a pejsek se rychle a snadněji naučí základy vzájemné komunikace (je to jako u dětí). Povely a vámi určené signály začnete používat již na prvních společných vycházkách. Samozřejmě to vyžaduje čas, soustavnost a trpělivost. Toto úsilí se vám však v budoucnu určitě mnohonásobně vrátí.

Je pouze na vás, jak budete se psem komunikovat. Veškeré vaše pokyny by však měly být včasné, rozhodné a psovi srozumitelné. Samozřejmě by se mělo jednat především o verbální komunikaci. Ale pes se naučí rozumět a reagovat i na další podněty, jakými mohou být např. vaše vybočení z přímého směru běhu, vaše zrychlení a tím povolení tažné šňůry, rukou přitažení šňůry k sobě, vaše zrychlené a hlasité dýchání … z toho všeho už pejsek vytuší, co bude následovat a co má udělat. A pokud poběžíte psovi známou trať, dobře připravený pes vás sám povede optimální stopou a vy se budete moci zaměřit především na svůj běžecký výkon. Pohybově sžitý a kompaktní tým („jedno tělo“) je předpokladem nejen úspěšného zvládnutí závodu, ale také dobrého pocitu z vhodně vynaložených investic.

Každopádně ale doporučuji naučit psa obecně známým a používaným povelům pro odbočení: vpravo - „dží“ (angl. gee) a vlevo - „hó“ (haw), které používají téměř všichni účastníci závodů psích spřežení. O volbě dalších povelů a signálů si rozhodněte sami a neměňte je. Mohlo by se vám to nevyplatit a v nejméně očekávaný okamžik zmást nejen vašeho psa, ale i vás samotné.

Začnete-li s přípravou již se starším pejskem, snažte se využít těch signálů, které už pes zná a na které jste společně zvyklí.

Každý pes je jiný a každý potřebuje a vyžaduje něco jiného. Co pes, to originál.