Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 
 
Běh na lyžích se psy
 
 
 
Leželi nehybně, napůl zaváti sněhem a upřeně hleděli do dáli. Občas některý z nich teskně a táhle zavyl. Konečně se na obzoru objevila dvojice jejich páníčků. Psi zpozorněli, vstali a vesele vrtěli ocasy. Dovolil jsem si oslovit mladé běžkaře a pozvat je na malé občerstvení. U šálků horkého čaje poslouchali moje vyprávění o běhání na lyžích se psy, o sportu zvaném skijöring.
 
 
Co to vlastně ten skijöring je? A co se skrývá pod tímto, z norštiny odvozeném, názvu? Mnozí by mohli podotknout, že v dnešní době už to není pojem tak docela neznámý. Ale vzpomeňme si na odpovědi některých dotázaných z populárního pořadu „Nikdo není dokonalý“. Také mladá dvojice z našeho vyprávění zareagovala potěšeně a sebejistě: „Prý skvělý adrenalin. Na motoskijöring se přece dívali v televizi. Jak tam jezdili na těch sjezdových lyžích za motorkami.“
 
Souhlasně jsem přikyvoval. Ano, sjezdaři se nechávají tahat i jinými motorovými vozidly, třeba sněžnými skútry. Nebo také zvířaty. Vždyť skijöring s koňmi byl ukázkovým sportem již na zimních olympijských hrách v roce 1928. A nejen v alpských zemích jsou populární závody lyžařů tažených koňmi. Závody v horseskijöringu se stali součástí sportovních klání i v Čechách. V Severní Americe pořádají soutěže, ve kterých lyžař tažený jezdcem na koni překonává řadu skoků a jiných překážek.
 
Při představě, že by se Lenka s Romanem mohli na běžkách nechat tahat svými psy, se oba zatvářili nedůvěřivě. Hned také přešli do útoku: „Psí spřežení přece tahá saně, ne?“
 
 
Ale začněme hezky od počátku. Jak to s tím „psím skijöringem“ u nás začínalo. Tato sportovní disciplína vznikla v době, kdy u nás jezdci ještě neměli dostatek psů potřebných k sestavení vlastního spřežení. První závody se pořádaly jako jednokolové. V sobotu byl na pořadu skijöring a druhý den mushing (závod psích spřežení). Většina smeček byla vytvořena ze psů startujících i ve skijöringu. 16. března 1985 se konaly v Peci pod Sněžkou první oficiální závody psích spřežení u nás. Klub českého horského psa zde pořádal otevřené klubové přebory, které byly zahájeny právě závodem ve skijöringu (tehdy ještě jako disciplína označená termínem „lyžař a pes“). Na trať vyběhlo osmnáct závodníků, převážně s českými horskými psy. Výjimku tvořili tři aljaští malamuti.
 
Skijöringové závody jsou u nás organizovány pod hlavičkou Svazu sportu psích spřežení. Základní pravidla jsou stanovena řády pro závody psích spřežení (soutěžním a závodním) a jsou stejná či velmi podobná pravidlům ostatních disciplín, v nichž můžete startovat s jedním psem (například v canicrossu).
 
Závody jsou většinou pořádány jako vícekolové a výsledný čas je dán součtem časů z jednotlivých kol. Běžec na lyžích musí být stále spojen se psem tažnou šňůrou a pes se musí pohybovat vlastní silou. Úsměvné? No, stávalo se, že ve sjezdech jezdci své psy i vozili. Soutěží se mohou zúčastňovat psi všech plemen (staří nejméně jeden rok), ti tahavější jsou samozřejmě výhodou.
 
 
Jaké základní vybavení budete potřebovat? Oblečení i vybavení stejné jako běžci na lyžích a k tomu jako slušivý doplněk sedák, opasek či bederní pás (používá se stejný jako v canicrossu). Pro pejska to bude postroj. Váš sedák a pejskův postroj budou spojeny tažnou šňůrou (nejlépe vybavenou jedním či dvěma tlumiči nárazů – amortizéry), která bývá na obou koncích opatřena karabinami.
 
Pryč jsou doby, kdy běžkaři chvátali za svými psy klasickou technikou. Dnes už se používá výhradně běh volnou technikou, většinou oboustranné bruslení jednodobé, dvoudobé spíše jen na upravených „dálnicích“ (pokud na to závodník technicky a fyzicky má). Psa je potřeba v jeho úsilí podpořit, hnát ho kupředu a zbytečně ho nebrzdit. Rozdíl mezi klasikou a bruslením při skijöringu bych přirovnal k rozdílu mezi plaveckými způsoby prsa a kraul. Pokud připravenost trati nebo terén neumožňují běžet volnou technikou, používá se běh s odpichem soupaž nebo jen oboustranné bruslení střídavé („pavouk“).
 
 
Skijöring patří mezi lyžařské disciplíny zahrnuté do skupiny Nordic styl, v nichž se závodí se psem (psy) na běžkách.
 
Další závodní třídou pro běžkaře je Pulka. Protože termín pulka je stejný pro název disciplíny i pro označení psem taženého prostředku, označuji pro snadnější rozlišení název disciplíny velkým počátečním písmenem (Pulka). Spřežení tvoří samostatný pes nebo tandemový zápřah několika psů táhnoucích pomocí oje pulku (saně ve tvaru bobu) a běžce na lyžích. Běžkaře v této disciplíně mohou současně táhnout až čtyři psi. Řeknete si asi, že tady už musí jít o život. Aby k tomu nedocházelo a pejsci to s vámi neměli tak lehké, musí mít pulka požadovanou hmotnost. Chtěl bych ještě upozornit, že pořídit si kvalitní pulku není levnou záležitostí a této disciplíny se na našich domácích závodech zúčastňuje jen minimální počet startujících.
Pokud by vás bavilo běhat na běžkách a se psem jak s pulkou, tak i bez ní, můžete vyzkoušet kombinaci. Tento závod se skládá ze dvou disciplín, tedy Pulky s jedním psem a skijöringem se stejným psem. Na úvod závodu se jede s pulkou a po průjezdu cílovou metou pokračuje průběžně závod skijöringem. Lze zvolit i variantu, kdy druhá část závodu probíhá Gundersenovou metodou. Ale to už asi zacházíme do podrobností, které budou zajímat jen ty vážnější zájemce o lyžařské disciplíny sportu psích spřežení.
 
Jestli vás naše vyprávění zaujalo a chtěli byste si běh na lyžích se psem vyzkoušet či dokonce se skijöringu věnovat i závodně, zřejmě se zeptáte, kdo vám může ještě více poradit a kde získáte další informace. Poradí vám především ti, kteří mají zkušenosti získané z mnoha absolvovaných závodů a z jejich řad pak ti, kteří v tomto sportu opravdu něco dokázali a vědí, jaké to je „běžet se psem a větrem jako o závod“. Tak se jich ptejte a z odpovědí si vybírejte to, co je pro vás nejvhodnější a nejpřijatelnější.
Mnohé informace také naleznete na webových stránkách (hodně toho lze vyčíst i z fotodokumentace a videí), s literaturou už je to slabší. A zkušeností k nezaplacení bude pro vás samotná účast na závodech. I když třeba jenom v roli diváka či pomocníka některého ze závodníků.
 
Ne všechny naše špičkové závodníky můžete pravidelně vídat na českých závodech. Mnozí závodí více v zahraničí, než na domácích tratích. Sněhové podmínky v místech, kde se u nás závody konávají, nejsou vždy příznivé. A tam, kde vhodné jsou, se zase zpravidla konat nesmí.
 
 
 

fb

 
 
 

Obrazek