Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

I. mistrovství ČSSR

 

 

 

Na Zadově jsou krásné lyžařské tratě, dobří lidé, zdravý les a areál zimních sportů, který se stal důstojným stánkem i pro světový pohár v běhu na lyžích. Právě v tomto prostředí jsem si přál pořádat I. mistrovství Československa v závodech psích zápřahů. Název I. mistrovství ČSSR bude některým oponentům asi vadit. Já ho však používám, protože tak byly celé závody připravovány, vyhlášeny a hodnoceny. Termínovou listinu jsme zpracovali už v říjnu předešlého roku společně se zástupci chovatelského klubu psů severských plemen, se kterými jsme se sešli při projednávání výhradně sportovní činnosti. Protože jiné kluby zabývající se tímto novým sportem v Československu v té době nebyly, přizvali jsme ještě zástupce výboru chovatelů. Byl jimi delegován člen ústřední a odborné komise. Chtěli jsme ho pověřit funkcí předsedy a založit oficiální sportovní komisi při ústřední odborné komisi. Schůzka proběhla za přítomnosti tří zástupců klubu chovatelů českých horských psů a tří zástupců klubu chovatelů psů severských plemen. Potenciální předseda se omluvil. Zájem o závodění se psy nás sjednotil a v kamarádském duchu jsme projednali vše potřebné. Upřesnili jsme závodní řád, rozdělili závody, schválili bodovací klíč pro pohár ČSSR i pro vypsanou soutěž o nejúspěšnějšího psa roku. Zápis jsme rozeslali. Ve značném předstihu byla termínová listina zveřejněna nejen v klubových časopisech, ale i v denním tisku. Zadov byl vypsán jako I. mistrovství ČSSR v závodech psích zápřahů, tak proč tedy jen proto, že se vedení chovatelského klubu psů severských plemen vyměnilo a že některé kluby teprve sbíraly síly pro svoji registraci, tehdejší práci zpochybňovat. Účast v dalších ročnících hovoří jasně o kvalitě závodu na Zadově a celý spor kolem jeho zařazení je malicherný.

 

19. ledna jsme se sjížděli ve Stachách. Stachy jsou upravená šumavská vesnice a vztah k přírodě a lyžařskému sportu je místním obyvatelům snad vrozený. Odsud jsme zamířili na Churáňov, kam je velice citlivě umístěn stadión pro klasické lyžování s mnoha dobře udržovanými tratěmi. Stálý personál upravuje stopy do naprosté dokonalosti a ředitel citlivě rozděluje pronájem každé hodiny. Náš ryzí amatérismus, kdy náklady hradíme ze startovného, které vybíráme mezi sebou, je nadchl. Mohli jsme závodit. Mnoho mých známých se zapojilo. Kapelník jihočeské skupiny Globus složil znělku a mistrovství ozvučil. Jejich speaker nastudoval množství materiálů, aby z věže pro rozhodčí mohl zasvěceně závody komentovat, pronájem areálu a ceny uhradil náš první sponzor, JZD Rozhled v Kardanově Řečici. Závodníky, rozhodčí, veterináře, lékaře a hosty ubytovali naši příznivci v domácnostech, ale také v základní škole ve Stachách, psi měli vaziště na soukromém pozemku, hodná paní z bufetu otevřela, kdy jsme potřebovali, a zahrát nám zadarmo přijela až z Vrchlabí country skupina Nanovo. Pak že se ze soukromých prostředků nedají udělat dobré závody.

 

 

V pondělí 20. ledna v 9.30 vyrazil na trať první závodník. Tak mnoho štěstí, chlapče, ať zúročíš svoji přípravu, a pes, tvůj věrný kamarád, ať vydrží se silami až do cíle. Osmnáct závodníků soupeřilo na perfektně upravené čtrnáctikilometrové trati. Kdo bude první při neúčasti favorita Ivana Kobra? Vítěz z Pece, Jirka Emichel, zůstal s uštvaným psem někde na desátém kilometru. Krkonošská skupina má ale vyrovnané borce. Vyhrál další z jejich nejlepších, Václav Kůrka.

 

Skijöring, 20. 1. 1986: 1. Václav Kůrka - Ciran, 2. Vladimír Pechek - Breithorn, 3. Petr Hanzlík - Aalborg

 

Hotel Churáňov byl v té době nejlepší v okolí. Odpoledne Vašek slavil. Stal se prvním mistrem republiky v závodě lyžaře se psem. Objednával pro přátele. To se přece na Aljašce dělávalo od dob prvních závodů. „Tak co si dáte, mistře?“ Jedním z darů Manitoua byl losos, tak jeho jikry. „Kaviár.“ A co dál? „Jsem Čech, tak knedlíky a pivo.“ Může si to dovolit. Vyhrál skijöring. A to už není recese. Je to sport a jen tvrdý trénink vede k vítězství. „Tak na další úspěchy,“ říkám a mažu kaviár na plátek knedlíku.

 

 

V úterý byl na programu závod spřežení. Trať byla stejná, čas zahájení stejný, jen stadión se zaplnil lidmi do posledního místa. Správce tělovýchovného zařízení tvrdil, že taková divácká účast nebyla ani na světovém poháru v běhu na lyžích.

 

Známého Františka Dolejše posílil další musher z klubu psů severských plemen, Ivan Síbrt. Oba zapřahali sibiřské huski. Široké, tvrdé cesty, výhradně pro závod lemované plůtky, jen krátká, i když v několika případech prudká stoupání, to vše zvyšovalo ambice těchto specialistů. Jejich vybavení bylo téměř dokonalé a Frantovy saně vypadaly jako výrobek té nejlepší americké firmy. Vyráběl je sám, stejně jako my, ale je asi šikovnější.

 

Na startovní čáru se podle vylosování stavělo jedno spřežení za druhým. Celkem šest. To vítězné z Pece, patřící Ivanu Kobrovi, vedl Jirka Emichel. Psovod se raději měnit nemá. Jirka dojel poslední s nervy nadranc. (V příštích letech se stal nejlepším závodníkem v kategorii „C“ - tj. 2 až 3 psi -  v Československu.) K naší radosti vyhráli opět čeští horští psi a to pro nás od „čechohoráků“ bylo důležitější než jméno muže, který dog-team vedl.

 

Mushing, 21. 1. 1986: 1. Petr Elster (Fortuna, Black, Albion, Hindukuš, Breithorn), 2. Jan Klír (Aragac, Cabina, Cácora), 3. Ivan Síbrt (Bingo, Popow, Amurka, Atacama - SH)

 

 

 

z knihy Petra Hanzlíka „Mush go!“ (Jihočeské nakladatelství Růže, 1991)