Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

 

 

 

… první závody jsou odstartovány …

 

 

 

Nadešel čas, aby výbor klubu předložil členům program, který by znovu probudil jejich nadšení. Byl jsem pověřen uspořádat s krkonošskou oblastní skupinou první závody psích zápřahů v Československu. Bez Ivana Kobra by se to nepodařilo. Bydlel nad Pecí a patřil mezi nás. Navrhli jsme trasu závodů a po projednání s pracovníky Krkonošského národního parku ji upřesnili. Napsali jsme propozice a rozeslali přihlášky. Ve dnech 16. a 17. března 1985 se na startu sešli mnozí členové klubu chovatelů českých horských psů. Přesto že klubové přebory a vlastně první oficiální závody psích zápřahů u nás byly otevřené pro všechna registrovaná plemena, závodili jsme, až na tři aljašské malamuty, sami. Někteří zástupci dalších vznikajících klubů se přišli podívat, a byli i tací, kteří hodnotili naše šance při účasti speciálních severských tažných plemen jako nulové. Ale to byly úvahy, jaké jen povzbuzovaly naši aktivitu. Přece jen jsme měli v onom roce 1985 před ostatními skupinami nadšenců, kteří kluby se sportovním zaměřením teprve zakládali, předstih. V průběhu soboty a neděle se měly uskutečnit celkem tři závody. V sobotu ráno závod v disciplíně lyžař a pes (skijöring), odpoledne soutěž jednotlivých psů v tahu nákladu na třicetimetrové upravené trase, v neděli závod psích spřežení (mushing).

 

Do Krkonoš jsem přijel týden před závody, abych pomohl tam, kde bylo třeba. Přípravy vrcholily ve skvělé atmosféře plné očekávání, horečné činnosti a předpremiérové trémy.

 

Podle vylosovaných čísel vyjeli v pětiminutových intervalech závodníci na trať skijöringu, disciplíny, která umožní závodit každému, kdo má psa. Velké rozdíly v dosažených časech oddělily špičku prvních šesti od zbylých dvanácti hlubokou časovou mezerou. Ježdění se psy přestalo být kuriozitou a nový sport vyžadoval pravidelný trénink, stejně jako ostatní sporty.

 

Podobně tomu bylo i při závodě psích smeček následujícího dne. Trasa závodu pro skijöring i mushing byla shodná. Start pod Hrnčířskými boudami, zprava jsme minuli Tetřevky, prudkým, poněkud nebezpečným sjezdem se vyřítili na cestu z Černého dolu. Asi tři sta metrů do příkrého kopce a pak už v pozvolném stoupání šikmo proti vrstevnicím tři kilometry na lom svážnice. V klesání u Zrcadlovek jsme nad Jánskými lázněmi uhnuli vlevo. Na zasněžené silnici na Černou horu nechávali závodníci i poslední zbytky sil. Za Černou boudou se cesta pozvolna svažuje, až se prudce zlomí k Javořímu potoku. To místo plné boulí, zúžené v hrdlo lávky až do protisvahu se nazývá Václavák. Mohlo by být pestře zdobeno zlomenými lyžemi, hůlkami i několika kilogramy sádry a škrobových obvazů, ale na to se při závodě nesmí myslet. Cíl na Kolínské boudě byl pro mnohé vysvobozením. Inu závod se psy nelze zaměňovat s exhibiční vyjížďkou.

 

První závody odhalily všechny nedostatky a úskalí jak organizační, tak výkonnostní. Byly však nesporným přínosem a impulsem pro další práci, včetně možnosti použít některých novinek ve výstroji a vybavení, se kterými někteří startující přišli. Do historie saňového sportu u nás je nutné tyto první závody na území Československa zaznamenat, stejně jako vítěze.

 

 

16. 3. 1985, skijöring: 1. Pavel Kobr - Artison, 2. Ivan Kobr - Ganek, 3. Petr Hanzlík - Atacama

 

16. 3. 1985, v tahu na 30 m: 1. Ivan Kobr - Ganek 300 kg, 2. Petr Hais - Akay (AM) 200 kg, 3. Jan Chlum - Artan 100 kg

 

17. 3. 1985, mushing do 5 psů: 1. Petr Elster (Fortuna, Albion, Hindukuš), 2. Vladimír Pechek (Ben, Atacama, Afré), 3. Ivan Kobr (Ganek, Artison, Akay - AM, Atacama, Aksas)

 

 

 

z knihy Petra Hanzlíka „Mush go!“ (Jihočeské nakladatelství Růže, 1991)