Češi po Trophée des Montagnes 2019

Byla pro mě hlavně první, vysněná,

nádherná a plná překvapení

Katka Samková

Jaká byla letošní Montána?

Byla pro mě hlavně první, vysněná, nádherná a plná překvapení. Největší překvapení pro mě nastalo bohužel 3 týdny před odjezdem, kdy jsem jela na veterinu s mojí závodní fenou Bokany „pro jistotu“ na rentgen, protože trochu kulhala. Výsledek: tříštivá zlomenina prstu na zadní noze a 6 týdnů klid a fixace. V tu chvíli to vypadalo, že sen o Montáně se rozplynul. Díky podpoře trenéra (díky Johny Alaskan!!!) a okolí jsem nakonec sbalila „náhradní fenu“ Bee a všechny věci do auta a vyrazila směr Grenoble.

Splnila tvá očekávání?

Moje očekávání naprosto předčila ve všech směrech. Příjemně překvapilo prostředí, komunita lidí, náročnost tratí a pohoda mimo závod. Trochu nepříjemně překvapil přístup organizátorů a někdy i ostré kontakty při závodě. I kolem dvoustého místa v pořadí někteří závodníci šli přes mrtvoly a shodili by vás ze srázu. Ale zároveň tam byli i milí usměvaví lidé, kteří si se svými psími parťáky závod užívali. Pochopila jsem, jak jsme z českého canicrossu zhýčkaní výbornými pořadateli a maximálním servisem.

Jak moc bolela?

Bolela docela dost, nejhůř po noční etapě, to jsem myslela, že už ráno běžet ani nemůžu. Tím, jak tělo díky delší pauze přešlo do regenerace, tak mi to opravdu neběželo.

Co zranění, vyhnula se ti?

Když nepočítám puchýře tak vlastně ano. Jen mě se ale může stát, že si podvrknu kotník během venčení psa.  Naštěstí to nebylo nic vážného.

Kdy ses cítila nejhůř?

Rozhodně po noční etapě. Bylo horko mě i Bískovi a seběh dolů velmi bolel. Montána totiž i s úroky vrátí všechny bolístky a bebíčka, která si přivezete s sebou.

Seš spokojena s dosaženými výkony a svým výsledkem?

Naprosto!! Naším cílem bylo dokončit co nejvíce etap. Ani jsem dopředu nedoufala, že s jedním psem, který začal tahat až letos (jediný odběhnutý závod jako přípravu má DogEpic) a měl být pouze náhradník a střídač dokončíme ve zdraví VŠECHNY etapy proslulé Tropheé des Montagnes. Jsem na svou malinu moc hrdá a na sebe vlastně taky.

V čem vidíš tajemství svého úspěchu?

Je sice potřeba mít natrénováno, ale hlavně je to v hlavě. Nastavit si reálný cíl, a užít si tenhle krásný závod.

Co tvůj psí parťák?

Bísek je frajerka. Zvládla perfektně všechno. Hromadné starty, oštipování jiných psů, free dog zóny, běh za paty i tah do kopce. Byla vždycky dobře naladěná a chtěla pracovat.

Na co určitě nezapomeneš?

Na ten neskutečnej pocit, když jsem sbíhala s vlajkou poslední seběh syslí stezkou při poslední etapě do cíle. Ty emoce byly v tu chvíli nepopsatelné! My to zvládly!

Tak za rok zase au revoir?

Uvidíme, pokud budeme všichni zdraví…

Pár slov na závěr?

Chtěla bych poděkovat partičce kolem Honzy Bielika, že můžu být součástí Rozběháme Česko. Jeho cesta Montánou nebyla úplně jednoduchá, ale moc si ho vážím za to, jak to zvládnul. Také gratuluji jeho ségře Andy k vítězství v dětské kategorii!!